Nejprodávanější

Semena Jitrocel kopinatý...

1,25 € SKU: VE 216

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) Cena za balení 560 (1 g) semen.</h2> Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů.[1] Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách.[1] Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.[2] Mimo jitrocel kopinatý roste na území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů,[3] z nichž nejznámější je jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek. Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Lidové názvy</h2> Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel[4] či volský jazyk,[5] beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, čelník a svalník. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Jitrocel kopinatý je přibližně 7–30 cm,[3] řidčeji až 60 cm[6] vysoká vytrvalá bylina s krátkým a zpravidla větveným oddenkem[7] Listy jsou uspořádány většinou do několika přízemních růžic, jsou vystoupavé až vzpřímené, asi 10–25, zřídka až 40 cm dlouhé[6] a asi 0,5–3 (zřídka až 4,5) cm široké,[7] jednoduché, na bázi se znenáhla zužují v řapík.[7] Čepel je na vrcholu špičatá, celokrajná a nebo oddáleně zubatá. Listem prochází 3–5 (řidčeji až 7) souběžně uspořádaných žil. Žíly jsou více viditelné ze spodní strany listu.[4] Z růžice vyrůstají i podélně pětihranné stvoly,[4] které jsou většinou přímé až obloukovitě prohnuté. Stvoly jsou typicky delší než listy. Zakončené jsou kulovitými až válcovitými klasy o délce 1–3 (řidčeji až 5) cm.[7][8] Za plodu se klas prodlužuje, někdy až na 12 cm.[7] Klasy obsahují tmavé drobné květy s bělavými až hnědými (vzácně až černými) suchomázdřitými listeny.[4] Literatura uvádí, že jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září[5] či října.[9] Jitrocel kvete až do příchodů mrazů a začíná kvést, když začnou delší dny. Rostliny mohou kvést již první rok, ale z výzkumů vyplývá, že jitrocel začíná kvést až po dosažení určité velikosti listové růžice.[10] Čtyřčetné květy jsou oboupohlavné a jsou srostloplátečné.[5] Kališní cípy jsou 3–3,5 mm dlouhé, přední vysoko srostlé, zadní volné.[7] Z drobné čtyřcípé koruny, která je dole srostlá v korunní trubku a je světle hnědavé barvy, vyčnívají čtyři nápadné tyčinky, které mají dlouhé bělavé nitky a bělavé až žluté prašníky.[7][8] Jitrocel je opylován větrem, ale k rostlině zalétává i hmyz kvůli pylu.[10] Po odkvětu vznikají plody v podobě vejčitých tobolek,[2] které obsahují dvě velká leskle hnědá semena.[5] Ta jsou většinou asi 2,5 mm dlouhá a 1,3 mm široká.[11] Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud ale jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.[10] Počet chromozómů je 2n=12. Semena mohou začít klíčit již na podzim, což vede ke vzniku rané generace na jaře příštího roku. Obvykle ale klíčení probíhá mezi lednem až dubnem v tmavém prostředí půdy, asi 5 mm pod povrchem.[10] Semena jsou schopna přežít 10–12 let, když jsou uskladněna v suchu, ale v půdě mohou přežít 50–60 let.[10] Rostlinu zásobuje živinami rozsáhlý svazčitý kořenový systém.[4][10] V některých případech se může jitrocel kopinatý dožít až 12 let, během kterých se může rozmnožovat jak semeny (generativní rozmnožování), tak i vegetativně, kdy nová rostlina vyroste z fragmentů kořenů či oddenku. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Zastoupené látky</h2> Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v listech slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou a až 2 %[5] glykosidu aukubinu, dále pak enzymy invertin a emulsin.[4] Vyjma toho jsou v listech taktéž obsaženy třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli,[5] zinek, kumariny a fenylethanoidy. Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a sekretolytické účinky a současně zklidňují podrážděný krk. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Jitrocel kopinatý se vyskytuje především v oblastech, kde se nachází mírně vlhká, hlinito-písčitá až středně těžká půda[1] s neutrální až zásaditou reakcí.[2] Hojně roste na místech osídlených travními společenstvy jako jsou louky, meze, pastviny, výslunné stráně, v trávnících, úhorech, podél komunikací, v parcích a příležitostně i jako plevel na polích.[2] Protože snáší i suchá místa a fyzické poškození (sešlap), jedná se o poměrně odolnou rostlinu. Rostlinám jitrocele kopinatého ale nesvědčí podmáčená stanoviště.[10] Ve střední Evropě ho najdeme nejčastěji ve společenstvech pastvin sv. Cynosurion, mezofilních luk sv. Arrhenatherion či některých typech suchých trávníků sv. Bromion erecti[7] či ruderálních společenstev, např. sv. Polygonetum arenastri, Saginion procumbentis, Malvion neglectae, Dauco carotae-Melilotion atd.[12] Jitrocel má široké rozšíření. Původně se jednalo o druh rostoucí na území Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy včetně Islandu, v Asii sahá na východ až po Kazachstán a západní Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a Malé Asie po Pákistán, přesahuje i do nejsevernější Afriky a na ostrovy jako Madeira, Kanárské ostrovy a Azory.[7][13] Postupně se rozšířil různě po celém světě[4] společně s kolonizátory z Evropy. Například rozšíření jitrocele v Severní Americe probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto indiáni nazývali jitrocel „stopa bílého muže“.[4] Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandu[11][13] či na Madagaskaru.[14] Dříve se jitrocel pouze sbíral jako planá rostlina rostoucí na polích či loukách, v současnosti jeho spotřeba pro farmaceutické účely narostla, takže je pěstován. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Využití</h2> Samotný jitrocel kopinatý je požírán ovcemi a dalšími hospodářskými a lesními zvířaty (které ale mají s jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v některých částech světa zařazen do travní směsi pro pěstované trávníky jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď.[10] Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva. <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Léčitelství</h3> Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny.[4] Pro své léčebné účinky je znám již od Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli,[5] na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu. V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a další onemocnění dýchacích cest.[5] Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány,[8] ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce.[5] Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.[15] <h4 style="color: #000000;">Zpracování</h4> Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu.[5] Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C[5] (jiný zdroj uvádí 50 °C[16]). Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování. Další možností zpracování je výroba sirupu z čerstvých pokrájených listů a cukru. <h5 style="color: #000000;">Kuchyňské zpracování</h5> Pro kuchyňskou úpravu se zpracovávají pouze čerstvé listy. Mají slabě nahořklou, svíravou chuť. Přidávají se v menším množství do bylinkových polévek a omáček nebo se obalují ve sladkém či slaném těstíčku a vysmažují. <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Včelařství</h3> Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu, který dělnice odnášejí do úlu ve světle žlutých rouskách. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 216 (1g)

Rychlý náhled

Variety from India

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena Kulikhara,...

3,95 € SKU: VE 207 (1g)

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Kulikhara, Kokilaksah (Asteracantha longifolia)</h2> <h2>Cena za balení 450 (1 g) semen.</h2> Asteracantha longifolia je bylinná, léčivá rostlina z čeledi acanthus, která roste na bažinatých místech a pochází z tropické Asie a Afriky. V Indii je běžně známý jako kokilaksha nebo gokulakanta, na Srí Lance jako neeramulli. V Kérale se tomu říká vayalchulli (വയൽച്ചുളളി). V tamilštině se tomu říká Neermulli (நீர்முள்ளி). Kulikhara, Kokilaksah, dlouhokvětá Barleria (Asteracantha longifolia) Nees, Acanthaceae, je zdrojem ajurvédské drogy „Kokilaaksha“ a unanské drogy Talimakhana. Semena jsou štiplavá, hořká, afrodiziakální, tonická, sedativní, používaná při onemocněních krve. Je známo, že rostlina má protinádorovou, hypoglykemickou, afrodiziakální, antibakteriální funkci, vychytávání volných radikálů a peroxidaci lipidů, hepatoprotektivní a hematopoetickou aktivitu. Obsahuje lupeol, stigmasterol, bulletin, mastné kyseliny a alkaloidy. Tento přehledový článek je zaměřen na fytochemické, farmakologické a další důležité aspekty Talimakhany Použití: Kořeny jsou sladké, kyselé, hořké, chladicí, diuretické, protizánětlivé, analgetické, hemopoetické, hepatoprotektivní a tonické. Je užitečný při zánětech, hyperdipsii, uškrcení, žloutence a vezikulárních kamenech. Používá se také při nadýmání a úplavici. Listy jsou hemopoetické, hepatoprotektivní, protizánětlivé, antioxidační, analgetické, antidiabetické, žaludeční, oční, diuretické a jaterní tonikum. Používá se při obstrukci jater, žloutence, artritidě, revmatismu a onemocněních urinogenitálního traktu. Je užitečný při nadýmání a jiných onemocněních souvisejících se žaludkem. Je užitečný při anémii a při léčbě krevních onemocnění. Používá se ke snížení hladiny cukru v krvi. Semena jsou želatinová, febrifugická, omlazující a nervově tonická. Používá se při pocitech pálení, horečce a bolestech hlavy. Používá se také při průjmech a úplavici. Při průjmech se podává pasta ze semen smíchaná s podmáslí nebo syrovátkou. Odvar z kořenů se používá jako diuretikum a k léčbě revmatismu, kapavky a dalších onemocnění urogenitálního traktu, žloutenky a anasarky.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 207 (1g)

Rychlý náhled

Tato rostlina má obrovské plody

Semena obrovských fazolí...

1,65 € SKU: VE 174 (10g)

Rychlý náhled

Variety from Italy

Semena chilli papriček...

2,45 € SKU: C 18 D

Rychlý náhled

Semena divokých melounů...

1,75 € SKU: PK 23

Rychlý náhled

Super vzácná semena Carica...

5,95 € SKU: V 22 GM

Rychlý náhled

This plant is resistant to winter and frost.

Semena Muchovník olšolistý...

1,65 € SKU: V 208 AA

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Semena Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen. </h2> Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) je vytrvalá, opadavá dřevina, obvykle keřovitého vzrůstu pocházející ze Severní Ameriky. Je jedním ze čtyř nepůvodních druhů rodu muchovník, které se v české přírodě vyskytují a je považován za příležitostný neofyt. Je vysazován v parcích jako okrasná rostlina a v zahradách pro jedlé plody vzhledem podobné borůvkám. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Rostlina pochází z vlhkých světlých lesů severozápadu Severní Ameriky, kde se komerčně pěstuje i na plantážích. Za původní areál je považována celkem široká oblast, které zahrnuje jih Aljašky, téměř celou Kanadu a severozápad a jihozápad Spojených států amerických. Dřevina byla dovezena do Evropy, kde se začala pěstovat v zahradách a v některých státech, hlavně severských, zplaněla do volné přírody. V současně tak roste například v Německu, Norsku, Švédsku, Estonsku i na severozápadě Ruska. V České republice je muchovník olšolistý řídce pěstován v parcích a zahradách, odkud se díky semenům roznášeným ptáky ojediněle dostává mimo vyhrazená území. V přírodě byl poprvé zjištěn v Prokopském údolí roku 1979 a později v Průhonicích, Roztokách a Hluboké nad Vltavou.[2][3][4][5] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Ekologie</h2> V domovině roste na kamenitých svazích, v křovinách, ve světlých lesích a po jejich okrajích, stejně jako na nesečených horských loukách, kde se vyskytuje v nadmořské výšce do 3600 m. Na půdu není příliš náročný, špatně se mu daří jen na dlouhodobě suchém stanovišti. Přestože nejlépe roste na plném slunci, snese i částečný polostín. Ve středoevropských podmínkách kvete v dubnu a květnu, plody dozrávají v červnu a červenci. Přes své brzké kvetení nebývají květy poškozovány jarními mrazíky, obvykle snesou pokles teplot až -5 °C a rostliny dobře přezimují i při -40 °C. Životnost muchovníku olšolistého bývá 40 až 50 let a v Evropě téměř není napadán škůdci. Plody nedozrávají současně, za slunného a teplého počasí se sklízí na dvakrát, za chladného a deštivého postupně. Při pěstování bez ochrany je běžné, že ptáci sklidí plody ještě před jejich zralostí. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Opadavý, vzpřímený keř nebo menší strom 2 až 4 m vysoký, s letorosty zpočátku šedavými a později červenohnědými až hnědými. Vyrůstá z kořenů dosahujících až do hloubky 140 cm a rozložených do dvojnásobku průměru koruny. Pupeny na letorostech jsou vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé a vínově červeně zbarvené. Kožovité, střídavé listy s asi 1 cm dlouhými řapíky mají čepele eliptické až vejčité, 3 až 4,5 cm dlouhé a 2 až 3,5 cm široké, na bázi okrouhlé až srdčité a na vrcholu tupě špičaté. V mládí jsou na spodní straně plstnaté a později lysé, po obvodě mají na každé straně více dopředu směřujících zubů bez osinkaté špičky. Čárkovité palisty brzy opadávají. Hroznovitá květenství dlouhá 3 až 5 cm jsou vzpřímená, hustá a bývají složená se sedmi až jedenácti bílých, vonných květů s asi 1 cm dlouhými stopkami. Jejich miskovité češule jsou 3 mm velké, pět vytrvalých kališních lístků je 3 mm dlouhých, 1,5 mm širokých a za plodu nazpět ohnutých, pět bílých korunních lístků je obvejčitých, 12 mm dlouhých a 5 mm širokých. V květu je dále až 20 tyčinek s bílými nitkami a hnědými prašníky, pětičetné gyneceum, spodní semeník se čtyřmi nebo pěti různě dlouhými a navzájem srostlých čnělkami převyšují okraj malvice, které přetrvávají na zralém plodu jako tvrdý trn. Květ je opylován hmyzem, nejčastěji včelami a je samosprašný. Plod je kulovitá, dužnatá, 8 až 15 mm velká malvice, která je ve zralosti modročerná a ojíněná, sladká a šťavnatá, na povrchu hladká a na vrcholu má věnec zaschlých kališních zubů. Obsahuje tří až deset semen obklopených blanitým endokarpem, který vytváří přihrádky semenných pouzder. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozmnožování</h2> Rostlinu lze množit dřevnatými řízky na jaře a měkkými řízky koncem léta, stejně jako oddělky kořenů. Semena si udržují klíčivost asi pět let, na jaře se mohou vysévat semena stratifikována tři až čtyři měsíce v chladnu a vlhku. Mladé rostlinky se sází na stanoviště do sponu 60 cm a pro rozvětvení se řežou výhony v prvém roce na 1/3 délky, stejně se postupuje i druhým rokem tak, aby keř měl 10 až 15 výhonů. Třetího roku začíná plodit, délka výhonů se udržuje na úrovní 2 až 2,5 m.[9][10] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Je pěstován jako nenáročný, okrasný keř, jehož čerstvé plody jsou svým vzhledem i složením blízké plodům borůvek, obsahují ve 100 g asi 3,6 mg vitamínu C, 152 mg fenolů, 178 mg anthokyanů, 61 mg flavonolů a okolo 10 % cukrů. Z plodů se obvykle lisuje šťáva karmínové barvy (pro vyšší výtěžnost je vhodné nechat plody po sklizni asi týden přezrát) nebo se z nich vyrábějí džemy a kompoty. Lze je také sušit na rozinky. Průměrná úrodnost ze staršího keře bývá okolo 10 kg. Patří k nejranějším medonosným rostlinám a jeho květy bývají lákadlem pro včely i motýly. Dřevo je tvrdé a rovné, používá se nejčastěji pro rukojeti nástrojů. Při zahřátí ho lze tvarovat a po vychladnutí drží tvar. Keře mají rozlehlý kořenový systém a bývají proto sázené ke stabilizaci svahů i jako zábrana větrné eroze půdy.

V 208 AA (5 S)

Rychlý náhled

Semena Juka vláknitá (Yucca...

2,35 € SKU: CT 8

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Palestinská sladká...

2,25 € SKU: V 119 CL

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Palestinská sladká limetková semena (Citrus limettioides)</h2> <h2>Cena za balení 2 semen.</h2> Citrus limettioides, palestinské sladké vápno nebo indické sladké vápno nebo běžné sladké vápno, alternativně považované za kultivar Citrus × limon, C. × limon „Indian Lime“, je nízkokyselé vápno, které se v Palestině používá jako jídlo, džus a podnož. Indická sladká lípa je malý vždyzelený strom s několika trny, který roste 4 - 6 metrů vysoký. Strom je někdy pěstován pro své jedlé plody, zejména v Indii, středomořské oblasti, Vietnamu a tropické Americe Je členem sladkých limetek. Stejně jako citron Meyer je výsledkem křížení citronu (Citrus medica) a hybridu mandarinky / pomela odlišného od sladkých a kyselých pomerančů. Jedlá použití Ovoce - syrové, vařené nebo konzervované. Sukulentní, kyselě sladká dužina. Z džusu se vyrábí nealkoholický nápoj. Léčivý Ovoce má léčivé vlastnosti. Citrusové druhy obsahují širokou škálu účinných látek a při hledání jejich využití stále probíhá výzkum. Jsou bohaté na vitamín C, flavonoidy, kyseliny a těkavé oleje. Obsahují také kumariny, jako je bergapten, které senzibilizují pokožku na sluneční světlo. Bergapten se někdy přidává do opalovacích přípravků, protože podporuje pigmentaci pokožky, i když u některých lidí může způsobit dermatitidu nebo alergické reakce. Některé z novějších aplikací rostlin jsou jako zdroje antioxidantů a chemických exfoliantů ve specializované kosmetice. Jiná použití Esenciální olej se získává z kůry ovoce. Rostlina se používá jako podnož pro jiné druhy citrusů.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 119 CL

Rychlý náhled

Semena bambusu obrovského...

2,50 € SKU: B 5 DB

Rychlý náhled

Semena Dračinec dračí...

2,95 € SKU: T 87

Seeds Gallery Com,

5/ 5

T 87 (5 S)

Rychlý náhled

Silenka nadmutá semena...

1,95 € SKU: MHS 35

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Silenka nadmutá semena (Silene vulgaris)</h2> <h2>Cena za balení 10 semen.</h2> Silenka nadmutá je krásná trvalka s bílým květenstvím, vhodná k pěstování ve skalkách a na okrasných záhonech. Rostlina kvete od května do září a často bývá spatřena podél cest. Silenka nadmutá má močopudné účinky a využívá se také k léčbě spálenin a ekzémů. Gastronomie Mladé výhonky a listy lze v některých zemích středomořské oblasti použít jako potravu. Křehké listy lze konzumovat syrové v salátech. Starší listy se obvykle konzumují vařené nebo smažené, restované s česnekem a omelety. Kréta a Kypr Na Krétě se jí říká Agriopapoula (Αγριοπάπουλα) a místní obyvatelé jí její listy a něžné výhonky opečené v olivovém oleji. Na Kypru je velmi široce konzumován, a to natolik, že se v posledních letech znovu začal pěstovat a prodávat v obchodech ve svazcích. Dva z běžných kyperských jmen jsou Tsakrostoukkia a Strouthouthkia (στρουθούθκια). Itálie V Itálii mohou být listy této rostliny použity také jako přísada do rizota. To je běžně známé jako sculpit, stridolo, nebo zastaralým vědeckým názvem Silene inflata, stejně jako s-ciopetin nebo grixol ve Veneto a nenkuz nebo sclopit ve Friuli. Španělsko (La Mancha) Dříve v oblasti Španělska La Mancha, kde jsou listy Silene vulgaris ceněny jako zelená zelenina, byli lidé známí jako „collejeros“, kteří tyto rostliny sbírali a prodávali. Listy jsou malé a úzké, takže získat značné množství vyžaduje mnoho rostlin. V La Mancha se listy Silene vulgaris, místně známé jako „collejas“, používaly hlavně k přípravě jídla zvaného gazpacho viudo (vdovec gazpacho). Ingredience byly chlebové placky známé jako tortas de gazpacho a dušené maso připravené z listů Silene vulgaris. Mezi další jídla připravená z těchto listů ve Španělsku patří „potaje de garbanzos y collejas“, „huevos revueltos con collejas“ a „arroz con collejas“. Srbsko V Srbsku se ze sušených květin vyrábí čaj a léčí se ženské nemoci. Semena se předpěstovávají na jaře ve skleníku. Doba klíčení je 1 – 2 týdny. Semena vysévejte v řadách 30 cm od sebe. Hloubka výsevu je na substrát. Silenka miluje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu. Nemá žádné zvláštní nároky na pěstování.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 35 (10 S)

Rychlý náhled

Kategorie

Kategorie

Kategorie

Last Product Reviews

FAQs

Last customers