Nejlepší ceny pro Semena léčivých bylin Seeds Gallery (28)

Variety from India

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena Kulikhara,...

3,95 € SKU: VE 207 (1g)

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Kulikhara, Kokilaksah (Asteracantha longifolia)</h2> <h2>Cena za balení 450 (1 g) semen.</h2> Asteracantha longifolia je bylinná, léčivá rostlina z čeledi acanthus, která roste na bažinatých místech a pochází z tropické Asie a Afriky. V Indii je běžně známý jako kokilaksha nebo gokulakanta, na Srí Lance jako neeramulli. V Kérale se tomu říká vayalchulli (വയൽച്ചുളളി). V tamilštině se tomu říká Neermulli (நீர்முள்ளி). Kulikhara, Kokilaksah, dlouhokvětá Barleria (Asteracantha longifolia) Nees, Acanthaceae, je zdrojem ajurvédské drogy „Kokilaaksha“ a unanské drogy Talimakhana. Semena jsou štiplavá, hořká, afrodiziakální, tonická, sedativní, používaná při onemocněních krve. Je známo, že rostlina má protinádorovou, hypoglykemickou, afrodiziakální, antibakteriální funkci, vychytávání volných radikálů a peroxidaci lipidů, hepatoprotektivní a hematopoetickou aktivitu. Obsahuje lupeol, stigmasterol, bulletin, mastné kyseliny a alkaloidy. Tento přehledový článek je zaměřen na fytochemické, farmakologické a další důležité aspekty Talimakhany Použití: Kořeny jsou sladké, kyselé, hořké, chladicí, diuretické, protizánětlivé, analgetické, hemopoetické, hepatoprotektivní a tonické. Je užitečný při zánětech, hyperdipsii, uškrcení, žloutence a vezikulárních kamenech. Používá se také při nadýmání a úplavici. Listy jsou hemopoetické, hepatoprotektivní, protizánětlivé, antioxidační, analgetické, antidiabetické, žaludeční, oční, diuretické a jaterní tonikum. Používá se při obstrukci jater, žloutence, artritidě, revmatismu a onemocněních urinogenitálního traktu. Je užitečný při nadýmání a jiných onemocněních souvisejících se žaludkem. Je užitečný při anémii a při léčbě krevních onemocnění. Používá se ke snížení hladiny cukru v krvi. Semena jsou želatinová, febrifugická, omlazující a nervově tonická. Používá se při pocitech pálení, horečce a bolestech hlavy. Používá se také při průjmech a úplavici. Při průjmech se podává pasta ze semen smíchaná s podmáslí nebo syrovátkou. Odvar z kořenů se používá jako diuretikum a k léčbě revmatismu, kapavky a dalších onemocnění urogenitálního traktu, žloutenky a anasarky.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 207 (1g)

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena Bauhínie pestrá...

1,25 € SKU: T 91

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Semena Bauhínie pestrá (Bauhinia variegata)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen.</h2> Bauhínie pestrá (Bauhinia variegata) je tropický, opadavý strom s křehkými větvemi, dlouhými, dvoulaločnými listy a hlavně s nádhernými, vytrvalými, asi 10 cm velkými květy připomínající kvetoucí orchideje. Je jedním z asi 250 druhů rodu bauhínie a je původní rostlinou v Číně, Indii, Pákistánu, Nepálu, Thajsku, Myanmaru, Laosu i ve Vietnamu. Z tohoto území se druh rozšířil do celé tropické Asie, Střední a Jižní Ameriky i do Afriky, kde se začal pěstovat jako okrasná rostlina. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Ekologie</h2> Dřevina nejlépe roste v úrodné půdě na plném slunci, v období růstu a kvetení potřebuje hodně vláhy. Za vegetačního klidu jí vyhovuje spíše sucho a snese krátkodobý pokles teploty k -5 °C, vyskytuje se do nadmořské výšky 1300 m. Roste-li na trvale suchém a chladném místě, má často tvar keře. Nesnáší zasolenou a zamokřenou půdu, neroste na mořském pobřeží. Protože větve často vyrůstají i nízko nad zemí a mají tendenci vytvářet husté křoviny, je nutno mladé stromky tvarovat řezem. Pro zesílení větví a zachování plného kvetení je vhodné starší stromy prosvětlovat. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Strom je obvykle vysoký 6 až 12 m a korunu mívá širokou 3 až 6 m; někdy bývá nižšího a keřovitého vzrůstu. Kůra kmene je hnědá a hladká, mladé a tenké letorosty jsou šedavě pýřité. Křehké větve, někdy mírně převislé, jsou řídce porostlé listy širšími než delšími, 5 až 10 cm dlouhými a 5 až 18 cm širokými. Řapíky listů jsou 3 až 5 cm dlouhé a vyrůstají společně s brzy opadávajícími drobnými palisty. Listy mají srdčitý tvar, jsou do čtvrtiny neb třetiny délky rozeklané a vzniklé laloky jsou na koncích tupé, Čepele bývají svrchu lysé a zespodu chlupatě našedlé, jejich dlanitá žilnatina má 9 až 13 žilek. Listy před opadem nemění barvu. Oboupohlavné pětičetné květy, velké 8 až 12 cm, vyrůstají jednotlivě nebo až po sedmi v řídkých, koncových, hroznovitých květenstvích s chlupatými vřeteny. Drobné listeny trojúhelníkovitého tvaru brzy opadávají, stejně jako podobné listence připojené pod středem stopky květu. Květy, rostoucí z 3 až 4 cm velkých poupat, mají nálevkovitou češuli asi 15 mm dlouhou. Špičaté kališní plátky jsou asi 2,5 cm dlouhé. Obvejčitě podlouhlé, krátce nehetnaté, dvoulaločné korunní plátky bývají dlouhé 45 až 60 a široké 25 až 30 mm, zbarveny jsou bílé, fialově nebo růžově a mívají červenou nebo žlutou kresbu, horní plátek je žilkovaný a tmavší. V květu je dále pět plodných, nahoru ohnutých tyčinek nesoucích eliptické prašníky a 5 krátkých patyčinek (které někdy chybí). Ochlupený semeník je zakončen krátkou ohnutou čnělkou s drobnou bliznou. Květy začínají kvést ještě před olistěním koncem zimy a postupně nakvétají až do počátku léta. Plody jsou ploché, dřevnaté, tmavě hnědé lusky, dlouhé 15 až 25 cm a 2 cm široké, které ve zralosti pukají ve dvě části. Lusky obsahují 10 až 15 plochých, okrouhlých semenech velkých asi 10 mm. Ze stromů opadávají v pozdním podzimu nebo až na konci zimy. Ploidie druhu je 2n = 28. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozmnožování</h2> Bauhinii pestrou lze snadno rozmnožovat předem namáčenými semeny, která se počátkem jara sejí do skleníků. Spolehlivě také zakořeňují polovyzrálé řízky v množárně s vyhřívanou půdou. Z kořenů stromu někdy vyrůstají boční výhonky, které lze s úspěchem odebírat a vysazovat. Druh se sám v přírodě dobře rozmnožuje. Například na jižní Floridě, kde není původním druhem, je považován za invazní a nedoporučuje se jeho vysazování. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Kromě toho, že se ve své domovině pěstuje jako okrasná dřevina okolo cest, jsou jeho pupeny, květy, listy, kůra, dřevo i kořeny používány jako léky ve starodávné ájurvédské medicíně i v homeopatii. Jsou uváděny tyto léčebné vlastnosti: immunomodulační, antibakteriální, hemaglutinační, protinádorová, protizánětlivá, antiulcerozní a hlavně antidiabetická. Listů se používá ke snižování hladiny glykemie v krvi, kůra je vhodné tonikum a léčí kožní nemoci, kořen slouží jako protijed na hadí uštknutí, květy a pupeny jsou dobré k léčbě úplavice, průjmu a žaludečních poruch a nádorů. Plody s květy se také vaří a jedí jako zelenina. Dřevo stromů se používá ke stavbě domů a vyrábí se z něj domácí nářadí. Rostlina obsahuje množství flavonoidů, např. kempferol, kvercetin, myricetin, ombuin, rutin, isokvercitrosid, hesperidin, naringenin. Listy tohoto druhu jsou nyní populární antidiabetika, neboť bylo prokázáno, že vodný extrakt jejích listů snižuje hladinu glukózy v krvi. Flavonoidy a jejich glykosidy jsou zde nositelem antidiabetické aktivity a proto se v chudých rozvojových zemích vyvíjejí z bauhínie pestré léčebné bylinné přípravky s relativně nízkými náklady na výrobu. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 91 (5 S)

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Semena Jitrocel kopinatý...

1,25 € SKU: VE 216

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) Cena za balení 560 (1 g) semen.</h2> Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů.[1] Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách.[1] Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.[2] Mimo jitrocel kopinatý roste na území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů,[3] z nichž nejznámější je jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek. Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Lidové názvy</h2> Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel[4] či volský jazyk,[5] beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, čelník a svalník. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Jitrocel kopinatý je přibližně 7–30 cm,[3] řidčeji až 60 cm[6] vysoká vytrvalá bylina s krátkým a zpravidla větveným oddenkem[7] Listy jsou uspořádány většinou do několika přízemních růžic, jsou vystoupavé až vzpřímené, asi 10–25, zřídka až 40 cm dlouhé[6] a asi 0,5–3 (zřídka až 4,5) cm široké,[7] jednoduché, na bázi se znenáhla zužují v řapík.[7] Čepel je na vrcholu špičatá, celokrajná a nebo oddáleně zubatá. Listem prochází 3–5 (řidčeji až 7) souběžně uspořádaných žil. Žíly jsou více viditelné ze spodní strany listu.[4] Z růžice vyrůstají i podélně pětihranné stvoly,[4] které jsou většinou přímé až obloukovitě prohnuté. Stvoly jsou typicky delší než listy. Zakončené jsou kulovitými až válcovitými klasy o délce 1–3 (řidčeji až 5) cm.[7][8] Za plodu se klas prodlužuje, někdy až na 12 cm.[7] Klasy obsahují tmavé drobné květy s bělavými až hnědými (vzácně až černými) suchomázdřitými listeny.[4] Literatura uvádí, že jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září[5] či října.[9] Jitrocel kvete až do příchodů mrazů a začíná kvést, když začnou delší dny. Rostliny mohou kvést již první rok, ale z výzkumů vyplývá, že jitrocel začíná kvést až po dosažení určité velikosti listové růžice.[10] Čtyřčetné květy jsou oboupohlavné a jsou srostloplátečné.[5] Kališní cípy jsou 3–3,5 mm dlouhé, přední vysoko srostlé, zadní volné.[7] Z drobné čtyřcípé koruny, která je dole srostlá v korunní trubku a je světle hnědavé barvy, vyčnívají čtyři nápadné tyčinky, které mají dlouhé bělavé nitky a bělavé až žluté prašníky.[7][8] Jitrocel je opylován větrem, ale k rostlině zalétává i hmyz kvůli pylu.[10] Po odkvětu vznikají plody v podobě vejčitých tobolek,[2] které obsahují dvě velká leskle hnědá semena.[5] Ta jsou většinou asi 2,5 mm dlouhá a 1,3 mm široká.[11] Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud ale jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.[10] Počet chromozómů je 2n=12. Semena mohou začít klíčit již na podzim, což vede ke vzniku rané generace na jaře příštího roku. Obvykle ale klíčení probíhá mezi lednem až dubnem v tmavém prostředí půdy, asi 5 mm pod povrchem.[10] Semena jsou schopna přežít 10–12 let, když jsou uskladněna v suchu, ale v půdě mohou přežít 50–60 let.[10] Rostlinu zásobuje živinami rozsáhlý svazčitý kořenový systém.[4][10] V některých případech se může jitrocel kopinatý dožít až 12 let, během kterých se může rozmnožovat jak semeny (generativní rozmnožování), tak i vegetativně, kdy nová rostlina vyroste z fragmentů kořenů či oddenku. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Zastoupené látky</h2> Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v listech slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou a až 2 %[5] glykosidu aukubinu, dále pak enzymy invertin a emulsin.[4] Vyjma toho jsou v listech taktéž obsaženy třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli,[5] zinek, kumariny a fenylethanoidy. Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a sekretolytické účinky a současně zklidňují podrážděný krk. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Jitrocel kopinatý se vyskytuje především v oblastech, kde se nachází mírně vlhká, hlinito-písčitá až středně těžká půda[1] s neutrální až zásaditou reakcí.[2] Hojně roste na místech osídlených travními společenstvy jako jsou louky, meze, pastviny, výslunné stráně, v trávnících, úhorech, podél komunikací, v parcích a příležitostně i jako plevel na polích.[2] Protože snáší i suchá místa a fyzické poškození (sešlap), jedná se o poměrně odolnou rostlinu. Rostlinám jitrocele kopinatého ale nesvědčí podmáčená stanoviště.[10] Ve střední Evropě ho najdeme nejčastěji ve společenstvech pastvin sv. Cynosurion, mezofilních luk sv. Arrhenatherion či některých typech suchých trávníků sv. Bromion erecti[7] či ruderálních společenstev, např. sv. Polygonetum arenastri, Saginion procumbentis, Malvion neglectae, Dauco carotae-Melilotion atd.[12] Jitrocel má široké rozšíření. Původně se jednalo o druh rostoucí na území Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy včetně Islandu, v Asii sahá na východ až po Kazachstán a západní Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a Malé Asie po Pákistán, přesahuje i do nejsevernější Afriky a na ostrovy jako Madeira, Kanárské ostrovy a Azory.[7][13] Postupně se rozšířil různě po celém světě[4] společně s kolonizátory z Evropy. Například rozšíření jitrocele v Severní Americe probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto indiáni nazývali jitrocel „stopa bílého muže“.[4] Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandu[11][13] či na Madagaskaru.[14] Dříve se jitrocel pouze sbíral jako planá rostlina rostoucí na polích či loukách, v současnosti jeho spotřeba pro farmaceutické účely narostla, takže je pěstován. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Využití</h2> Samotný jitrocel kopinatý je požírán ovcemi a dalšími hospodářskými a lesními zvířaty (které ale mají s jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v některých částech světa zařazen do travní směsi pro pěstované trávníky jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď.[10] Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva. <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Léčitelství</h3> Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny.[4] Pro své léčebné účinky je znám již od Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli,[5] na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu. V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a další onemocnění dýchacích cest.[5] Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány,[8] ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce.[5] Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.[15] <h4 style="color: #000000;">Zpracování</h4> Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu.[5] Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C[5] (jiný zdroj uvádí 50 °C[16]). Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování. Další možností zpracování je výroba sirupu z čerstvých pokrájených listů a cukru. <h5 style="color: #000000;">Kuchyňské zpracování</h5> Pro kuchyňskou úpravu se zpracovávají pouze čerstvé listy. Mají slabě nahořklou, svíravou chuť. Přidávají se v menším množství do bylinkových polévek a omáček nebo se obalují ve sladkém či slaném těstíčku a vysmažují. <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Včelařství</h3> Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu, který dělnice odnášejí do úlu ve světle žlutých rouskách. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 216 (1g)

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Semena Proskurník lékařský...

1,85 € SKU: VE 219

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Semena Proskurník lékařský (Althaea officinalis)</h2> <h2>Cena za balení 350 (1 g) semen.</h2> Proskurník lékařský (Althaea officinalis) známý též pod lidovým (a nesprávným) názvem ibišek, je rostlina z čeledi slézovité. Je to vytrvalá chlupatá bylina s laločnatými jednoduchými listy a růžovými květy. Pochází z oblasti od Středomoří po Střední Asii, dnes však roste zdomácnělá i jinde. V České republice roste jako původní rostlina jen na jižní Moravě. Proskurník lékařský je již od starověku využíván jako léčivá rostlina. Má široké použití v lékařství i léčitelství a je pěstován i v polních kulturách. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Proskurník lékařský je vytrvalá bylina dorůstající výšky 70 až 180 cm. Celá rostlina je sametově chlupatá. Lodyhy vyrůstají trsnatě, jsou přímé a jen s krátkými postranními větvemi. Listy jsou řapíkaté, 3 až 8 cm dlouhé a 1,5 až 6 cm široké, dlanitě laločnaté až téměř celistvé, na bázi srdčité až tupě klínovité, na vrcholu špičaté, na okraji nepravidelně zubaté. Palisty jsou úzké, chlupaté a záhy opadávají. Květy vyrůstají v paždí listů většinou po 2 až 4, lodyha postupně přechází ve vrcholové květenství. Kalich je 8 až 10 mm dlouhý, zakončený trojúhelníkovitými cípy, za plodu vytrvalý. Kalíšek se skládá z 8 až 10 na bázi krátce srostlých, úzce kopinatých až čárkovitých lístků. Koruna je světle růžová až nafialovělá, korunní lístky jsou 8 až 10 mm dlouhé a 7 až 16 mm široké, na vrcholu mělce vykrojené. Nitky tyčinek jsou srostlé do trubičky. Plody jsou poltivé, rozpadavé na 15 až 25 plůdků, 7 až 9 mm široké, obklopené vytrvalým kalichem. Jednotlivé plůdky jsou ledvinovité, za zralosti okrové, a obsahují po 1 semeni. Semena jsou ledvinovitá, hladká, tmavě hnědá.[1][2] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Proskurník lékařský pochází pravděpodobně z oblasti od Středomoří po Střední Asii. Vzhledem k dlouhé historii jeho používání a pěstování se vyskytuje i v jiných oblastech Evropy a Asii a též v Severní Americe. Roste i v České republice, za původní jsou však považovány pouze populace na jižní Moravě, které zde tvoří severní hranici přirozeného areálu. V Polabí a některých jiných oblastech Čech byl široce rozšířen již v 19. století. Proskurník lékařský je dosti vlhkomilný, v ČR se vyskytuje zejména na vlhkých loukách a pastvinách, v pobřežních houštinách a v okolí řek, druhotně pak na vlhkých narušených místech v obcích a jejich okolí. Často roste na místech zaplavovaných nebo s vysokou hladinou spodní vody.[1] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Proskurník lékařský je využíván jako léčivá rostlina již od starověku. Pěstuje se pro farmaceutické účely a je to dobrá medonosná rostlina. K lékařským účelům se sbírá kořen, list i květ. Hlavními účinnými látkami jsou slizy, které usnadňují odkašlávání a mírní dráždění sliznic. Užívá se zejména při nejrůznějších zánětech sliznic dýchacího ústrojí, dále při zánětech močových cest či střev. Doporučuje se také při těžkých průjmech u dětí.[1][3] K podobným účelům se používá i v léčitelství, za nejúčinnější formu je pokládán macerovaný kořen.[4] Z proskurníku lékařského se od starověku do 19. století vyráběly cukrovinky, předchůdci dnešních marshmallow (podle něj mají jméno), ve starověku ovšem vyhrazené pouze pro nejvyšší vrstvy. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 219 (1g)

Rychlý náhled

Sea kale, Sea cole, Seakale...

1,95 € SKU: VE 188

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<div id="idTab1" class="rte"> <h2 class="">Sea kale, Sea cole, Seakale Seeds (Crambe maritima)</h2> <h2>Price for Package of 20 seeds.</h2> Crambe maritima (common name sea kale, seakale or crambe) is a species of halophytic flowering plant in the genus Crambe of the family Brassicaceae (Cruciferae), that grows wild along the coasts of Europe, from the North Atlantic to the Black Sea. Description Growing to 75 cm (30 in) tall by 60 cm (24 in) wide, it is a mound-forming, spreading perennial. It has large fleshy glaucous collard-like leaves and abundant white flowers. The seeds come one each in globular pods. Distribution Very rare in Northern Ireland, recorded from Counties Down and Antrim and from a number of seaside counties of Ireland. Culinary use The plant is cultivated as a vegetable, related to the cabbage. Along the coast of England, where it is commonly found above high tide mark on shingle beaches, local people heaped loose shingle around the naturally occurring root crowns in springtime, thus blanching the emerging shoots. By the early eighteenth century, it had become established as a garden vegetable, but its height of popularity was the early nineteenth century when sea kale appeared in Thomas Jefferson's Garden Book of 1809. It was also served at the Royal Pavilion in Brighton, when Prince Regent George IV of the United Kingdom (1762–1830) used it as a seaside retreat. The shoots are served like asparagus: steamed, with either a béchamel sauce or melted butter, salt and pepper. It is apt to get bruised or damaged in transport and should be eaten very soon after cutting, this may explain its subsequent decline in popularity. However, given a rich, deep and sandy soil, it is easy to propagate and grow on from root cuttings available from specialist nurseries. Blanching may be achieved by covering it with opaque material or using a deep, loose and dry mulch. As an ornamental plant As an ornamental garden plant, C. maritima has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit. </div><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 188 (20 S)

Rychlý náhled

Semena Mák vlčí (Papaver...

2,05 € SKU: MHS 43 PR

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Mák vlčí (Papaver rhoeas)</h2> <h2>Cena za balení 100 semen.</h2> Papaver rhoeas, s běžnými jmény včetně máku obecného, máku kukuřičného, kukuřičné růže, polního máku, máku Flanderského a červeného máku je každoroční bylinný druh kvetoucích rostlin v rodině máku Papaveraceae. Je pozoruhodný jako zemědělský plevel (odtud běžné názvy včetně „kukuřice“ a „pole“). Zejména ve Velké Británii se používá jako symbol vzpomínky na padlé vojáky a další armádu během první světové války a po ní. Papaver rhoeas je variabilní, vztyčený rok, tvořící dlouhodobou půdní semennou banku, která může klíčit, když je půda narušena. Na severní polokouli obvykle kvete koncem jara (od května do října ve Velké Británii), ale pokud je počasí dostatečně teplé, začátkem podzimu se často objevují jiné květy. Dorůstá až do výšky asi 70 cm (28 palců). Stonky drží jednotlivé květy, které jsou velké a nápadné, 5–10 cm (2–4 palce) napříč, se čtyřmi okvětními lístky, které jsou jasně červené, nejčastěji s černou skvrnou na základně. Okvětní lístky se mírně překrývají. V teplé sezóně může rostlina vyprodukovat až 400 květů, které trvají jen jeden den. Stonek květu je obvykle pokryt hrubými chloupky, které jsou drženy v pravém úhlu k povrchu, což jej pomáhá odlišit od Papaver dubium, ve kterém jsou chloupky obvykleji potlačovány (tj. Drženy blízko stonku). Tobolky jsou bezsrsté, obovoidní (vejčité), méně než dvakrát tak vysoké jako široké, se stigmatem nejméně tak širokým jako tobolka. Stejně jako mnoho jiných druhů Papaveru vyzařuje rostlina při rozbití tkání bílý až nažloutlý latex. Ne všechny kukuřičné máky, které jsou komerčně dostupné, mají červené květy. Výsledkem selektivního šlechtění byly kultivary ve žluté, oranžové, růžové a bílé barvě. Mák Shirley je dobře známý kultivar. K dispozici je také velmi bledá skvrnitá odrůda odvozená od Shirley. Téměř černě kvetoucí hybrid, známý jako „Evelina“, byl vyšlechtěn v Itálii koncem 90. let s P. dubium, ale nezdá se, že by byl komerčně dostupný. Fytochemie Papaver rhoeas obsahuje alkaloid zvaný rhoeadin, který je mírným sedativem. Kyselina rheeadová, kyselina papaverová a rhoeagenin se také nacházejí v této rostlině. Použití Běžně pěstovaný zahradní dekorativní mák Shirley je kultivarem této rostliny. Černá semena jsou jedlá a lze je konzumovat samostatně nebo jako přísadu do chleba. Olej vyrobený ze semene je ve Francii vysoce ceněn. Okvětní lístky obsahují červené barvivo, které se používá v některých lécích a vínech; také sušené okvětní lístky se občas používají ke zbarvení potpourris. V tradiční lidové medicíně se používal na dnu, bolesti a bolesti. Z okvětních lístků byl vytvořen sirup, který byl dětem podáván, aby jim pomohl spát. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 43 PR (100 S)

Rychlý náhled

Semena Spanish flag...

1,95 € SKU: MHS 59

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Spanish flag (Lantana camara) Cena za Balení 10 semen </h2> Lantana camara je vytrvalý, vzpřímený, rozlehlý nebo skandentní keř, který obvykle dorůstá výšky kolem 2 m a vytváří husté houštiny v různých prostředích. Za správných podmínek se však může vyškrábat na stromy a může dorůst až 6 metrů. Vzhledem k rozsáhlému selektivnímu šlechtění v 17. a 18. století pro použití jako okrasná rostlina nyní existuje mnoho různých kultivarů L. camara. L. camara se zřídka vyskytuje v přirozených nebo polopřirozených oblastech lesa, protože není schopen konkurovat vyšším stromům kvůli jeho nedostatečné toleranci ke stínu. Místo toho roste na okraji lesa. L. camara může přežít v celé řadě klimatických podmínek, včetně sucha, různých typů půdy, tepla, vlhkosti a soli. Je také relativně tolerantní k vypálení a rychle se může etablovat v nedávno spálených lesních oblastech. Stonky Lantana camara byly použity při konstrukci nábytku, jako jsou židle a stoly; nicméně hlavní použití byla historicky léčivá a okrasná. Léčivá hodnota Studie provedené v Indii zjistily, že listy Lantany mohou vykazovat antimikrobiální, fungicidní a insekticidní vlastnosti. L. camara se také používá v tradičních bylinných léčivech k léčbě různých onemocnění, včetně rakoviny, svědění kůže, lepry, neštovic, spalniček, astmatu a vředů. Bylo prokázáno, že extrakt L. camara snižuje vývoj žaludečních vředů u potkanů. [49] Extrakty z rostliny byly také použity v Brazílii k léčbě respiračních infekcí. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 59 (10 S)

Rychlý náhled

Semena Dávivec černý...

3,75 € SKU: T 92

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Dávivec černý (Jatropha curcas)</h2> <h2>Cena za Balíček 3 semen.</h2> Dávivec černý (Jatropha curcas) je keřovitá rostlina, druh z rozsáhlého tropického a subtropického rodu dávivec, který roste jako planě rostoucí rostlina na neúrodných kamenitých půdách v polopouštích. Při testování lehce dostupných rostlin pro výrobu bionafty (nahrazující palivo z ropy) se stál dávivec černý jedním z potenciálních zdrojů. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Druh pochází z Ameriky, z území rozkládající se od Mexika přes Středoamerické státy do Brazílie, Bolívie, Peru až po Paraguay a sever Argentiny. Mimo tyto původní oblasti druhotně roste také na jihu Evropa, severu Afriky a ve Východní Indii.[2] Je nenáročnou rostlinou suchých oblastí tropů a subtropů které dostačuje ročně jen 250 mm srážek (v Praze naprší asi 650 mm). Vystačí si i s kamenitou nebo štěrkovitou neúrodnou půdou která může být i zasolená. Přestože se nejčastěji vyskytuje v nadmořských výškách do 500 m a při průměrné roční teplotě přes 20 °C, dobře roste i ve vyšších výškách a krátkodobě snese i mírný mráz. Netrpí nemocemi ani jej nenapadají živočišní škůdci. Při umělých výsadbách bylo zjištěno, že nejrychleji roste při průměrných dešťových srážkách okolo 600 mm ročně a pokud je vysazen do kvalitní, na živiny bohaté a propustné půdy vyroste i do výšky 10 m, dvojnásobku běžné průměrné hodnoty. A mohutnější rostlina více plodí. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> V období dlouhého sucha částečně opadavý, jednodomý keř nebo malý strom dorůstající průměrně do výšky 3 až 5 m. Žlutohnědě zabarvená kůra je hladká a loupe se v tenkých širokých šupinách a po větvích jsou řídce rozmístěné lenticely. Při poranění z něj vytéká bílé mléko latex. Střídavě vyrůstající listy s dlouhými řapíky a malými, brzy opadávajícími palisty jsou v obrysu široce oválné. Bývají dlouhé 7 až 15 a široké 7 až 13 cm, jsou tři až pětilaločné, na bázi jsou srdčité, na vrcholu zašpičatělé a po obvodu celistvé. Jsou téměř lysé, svrchu sytě zelené a lesklé, naspodu šedozelené a jsou dlanitě žilnaté s pěti až devíti žilkami. Téměř 12 cm dlouhé úžlabní nebo terminální květenství s krátkými kopinatými listeny obsahuje deset až dvacet samčích květů na jeden samičí, oboje květy jsou pětičetné. Žlutozelené samčí květy mají kalich se 3 mm dlouhými lístky a korunu s 5 mm lístky které jsou ve spodní třetině srostlé, v květu se dále nachází deset tyčinek s prašníky. Pět vnitřních tyčinek má vespod nitky srostlé, pět vnějších je má volné. Samičí květy jsou na delších stopkách a mají kalich se 4 mm dlouhými lístky a korunu se 6 mm lístky které nejsou srostlé. Dále se v samičím květu nachází 10 zakrslých patyčinek a spodní trojpouzdrý, lysý semeník s třemi dvouklanými bliznami. Oboje květy produkují nektar, opylovány jsou hmyzem, hlavně včelami. V květenství se obvykle vytvoří deset a více plodů. Jsou to 2,5 až 3 cm dlouhé, elipsoidní nebo oválné tobolky které jsou zprvu zelené, se zráním žloutnou a v plné zralosti (asi 3 měsíce po odkvětu) jsou tmavě hnědé. Tobolka má tři pouzdra, v každém je téměř 2 cm podlouhlé černé semeno. Semena obsahují asi 35 % oleje a současně i jedovatý toxalbumin curcin (obdobný je ve skočci obecném). Dávivec černý nemá pevnou dobu kvetení, plody lze obvykle sklízet dvakrát až třikrát za rok. Prvně plodí za tří až pět let a dožívá se až 40 roků. V přírodě se rozmnožuje semeny s krátkou životaschopností a při průmyslovém pěstování je šířen rostlinnými řízky.[3][4][5][6] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Vylisovaný olej se pro své výrazně projímavé účinky užíval v lidovém lékařství a také sloužil ke svícení, čerstvé kůry se zase používalo jako léku k hojení ran při malomocenství, ekzémech a vředech. Někdy se keře vysazují do řad k ohrazení pozemků, dřevo starých keřů se používá k topení. Dávivec černý je považován za potenciální zdroj ekologické bionafty. Z plantáže o rozloze jednoho hektaru lze získat z jeho semen ročně 1,5 tun paliva. Není to mnoho, ale rostliny mohou růst v místech pro jiné druhy nevhodných (suchá a zasolená půda), navíc je to nepotravinářská rostlina vyžadující minimální péči a pro jejíž plody není jiné zužitkování.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 92 (5 S)

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Semena Třapatkovka nachová...

1,15 € SKU: MHS 75

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Semena Třapatkovka nachová (Echinacea purpurea)</h2> <h2>Cena za Balíček 20 semen.</h2> Třapatkovka nachová (Echinacea purpurea) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).  Třapatkovka nachová je vytrvalá až 1 metr vysoká bylina. Lodyhu má přímou a drsnatě chlupatou. Řapíkaté listy jsou kopinatě vejčité, drsnatě chlupaté a na okraji pilovité. Jednotlivé květní úbory jsou na koncích lodyh. Jsou složeny z jazykových, nachových květů okrajových a z trubkovitých hnědých květů umístěných na květním lůžku. Střední květy jsou pichlavé.[1] Kvete od července do září. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Název</h2> Latinské jméno rostliny je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek. Dříve byla nazývána česky třapatka nachová a odborné binomické jméno bylo Rudbeckia purpurea. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Je původní v Severní Americe, ale je široce pěstována. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Historie</h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner" style="font-size: 13.16px;"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png/220px-The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png" decoding="async" width="220" height="393" class="thumbimage" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png/330px-The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png/440px-The_Botanical_Magazine%2C_Plate_2_%28Volume_1%2C_1787%29.png 2x" data-file-width="1819" data-file-height="3248"> <div class="thumbcaption" style="font-size: 12.3704px;"> <div class="magnify"></div> Popisný obrázek</div> </div> </div> Pro Evropu objevil třapatkovku nachovou obchodník s léky Joseph Meyer, který se o jejích léčivých účincích dozvěděl od prérijních indiánů, kteří jí říkali icahpe.[2] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Využití</h2> <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Lidové léčitelství</h3> Používá se jako podpůrná léčba při nemocech z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest, nicméně dle moderních výzkumů jsou její účinky přinejmenším sporné. Prospěšné účinky při léčbě těchto infekcí jsou přisuzovány schopnosti rostliny stimulovat imunitní systém. Používá se též na špatně se hojící rány a na zánětlivá kožní onemocnění. Severoameričtí indiáni využívali třapatkovku na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní.[2] <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;">Zahradnictví</h3> Je používána jako okrasná rostlina, trvalka. Bývá součástí záhonů ale i volných výsadeb, obvykle ve větších skupinách tohoto druhu. Je ceněná jako květina atraktivní pro motýly. Jsou pěstovány zahradní kultivary specifických barev a růstu. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Obsažené látky</h2> Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Pěstování</h2> Jde o zcela nenáročnou trvalku. Preferuje slunné polohy, propustné půdy, i s nižším obsahem živin, lze ji pěstovat i na sušších místech. Množí se semeny, dělením trsů nebo ji lze množit kořenovými a osními řízky.[3] <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 75 (0.1 g)

Rychlý náhled

Love-In-A-Mist, Ragged Lady Flower Seeds 1.95 - 2

Semena Černucha damašská...

1,95 € SKU: MHS 162

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<div class=""rte""> <h2>Semena Černucha damašská (Nigella damascena)</h2> <h2>Cena za Balení 50 semen.</h2> Černucha damašská (Nigella damascena) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Jedná se o jednoletou asi 15–40 cm vysokou bylinu. Lodyha je vzpřímená, zpravidla chudě větvená. Listy jsou střídavé, bazální i lodyžní, dolní jsou řapíkaté, horní až přisedlé. Přízemní listy jsou za květu většinou už zaschlé.[1] Čepele jsou hluboce 2–3× členěné v čárkovité až čárkovitě kopinaté asi 1–2 mm široké úkrojky. Těsně pod květem se nachází přeslen listenů, které jsou členěny v čárkovité úkrojky podobně jako listy. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, jednotlivé na vrcholu stonku či větví. Kališní lístků je 5 (ovšem u některých kultivarů jsou zmnožené), jsou petaloidní (napodobují korunu), široce vejčitého tvaru.[1] Jsou většinou světle až sytě modré barvy, u některých kultivarů mohou být bílé až růžové. Korunní lístky jsou přeměněny v nektária, která jsou dvoupyská.[1] Tyčinek je mnoho.[3] Gyneceum je složeno z několika plodolistů. Plodem je měchýřek, měchýřky jsou uspořádány do souplodí, jsou navzájem srostlé v nepravou tobolku, pouze nahoře čnělky jsou volné. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Černucha damašská je přirozeně rozšířena ve východním Středomoří. V ČR to je hojně pěstovaná okrasná letnička, někdy i v plnokvětých kultivarech. Občas pomíjivě zplaňuje. </div> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 162 (50 S)

Rychlý náhled

This plant is edible

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena Gotu Kola - Pupečník...

2,45 € SKU: MHS 78

Rychlý náhled

This plant is edible

Tuto rostlinu doporučujeme! Testovali jsme tuto rostlinu.

Semena Fuzzyfruit...

2,25 € SKU: V 124

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Fuzzyfruit nightshade (Solanum candidum)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen.</h2> Bylinný keř vysoký až 3 m s velkými laločnatými listy a chlupatými jedlými plody velikosti meruněk. Solanum candidum je široce rozšířen v lesích a narušených oblastech od jižního Mexika na jih podél And až po Peru. Solanum candidum je druh stálezeleného keře původem z Jižní Ameriky a příležitostně pěstovaný pro své jedlé plody. Nezdomácnělá a velmi vzácná v pěstování, je známá jako fuzzyfruit nightshade, naranjilla Silvestre nebo chichilegua. Ovoce poněkud připomíná příbuznou Coconu (Solanum sessiliflorum) a Solanum candidum se zjevně hybridizuje s řadou blízkých příbuzných, včetně cocona, naranjilla a pseudolulo. Jedním z pozoruhodných rozdílů jsou extrémně chlupaté plody, které se – na rozdíl od většiny jeho příbuzných – po úplném dozrání snadno neoddělují, což brání konzumaci zralého ovoce. Nicméně S. candidum je blízkým příbuzným jiných lilek pěstovaných pro jejich jedlé plody, včetně rajčete (S. lycopersicum), naranjilly (S. quitoense) a lilku (S. melongena). Jeho relativně silná odolnost vůči škůdcům a chorobám (ve srovnání s jeho chutnějšími příbuznými) vyvolala v zemědělství určitý zájem. Z vědeckého hlediska je S. candidum dalším zajímavým, protože se zdá být nejbližším příbuzným a možným předkem asijských členů stejného botanického kladu, zejména Solanum lasiocarpum, který je původem z Indie, ale je pěstován pro své plody podobné naranjille, a bude podobně snadno hybridizovat se S. candidum. Předpokládá se, že Solanum candidum pochází z mírných andských oblastí Kolumbie, Peru a Chile. Stejně jako kokona, naranjilla a lilek indický může S. candidium nést ovoce do 1 až 2 let od semene. Krátká trvalka, produkce ovoce vyžaduje poměrně dlouhé vegetační období, což omezuje její zemědělský potenciál v mírnějších klimatech. Stejně jako naranjilla a cocona je i S. candidum nejlépe přizpůsobena klimatickým podmínkám subtropických oblačných lesů, kde je mráz neznámý, ale extrémní horko je rovněž velmi vzácné nebo neznámé. Plody jsou kulaté bobule, i ve zralém stavu porostlé vytrvalou srstí o velikosti do 2 cm, které dozrávají do žluta nebo červena.

V 124 (5 S)

Rychlý náhled

Kategorie

Kategorie

Kategorie

Last Product Reviews

FAQs

Last customers

Semena Kulikhara,...

Semena Bauhínie pestrá...

Semena Jitrocel kopinatý...

Semena Proskurník lékařský...

Sea kale, Sea cole, Seakale...

Semena Mák vlčí (Papaver...

Semena Spanish flag...

Semena Dávivec černý...

Semena Třapatkovka nachová...

Semena Černucha damašská...

Semena Gotu Kola - Pupečník...

Semena Fuzzyfruit...