Nejlepší ceny pro Stromy - keř - semena Seeds Gallery (29)

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena dubu Aleppo (Quercus...

9,95 € SKU: T 90

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena dubu Aleppo (Quercus infectoria)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen.</h2> Quercus infectoria, dub Aleppo, je druh dubu, nesoucí hálky, které se v Asii léčebně tradičně používají po staletí. Manjakani je název používaný v Malajsii pro hálky; tyto se po staletí používají při změkčení kůže a při výrobě černého barviva a inkoustu. V Indii se hálky mezi mnoha jinými jmény nazývají majuphal. Quercus infectoria je malý strom původem z Řecka a Malé Asie, vysoký jeden až dva metry (čtyři až šest stop). Stonky jsou křivé, křovinaté, s hladkými a jasně zelenými listy, nesenými na krátkých řapících dlouhých 3 až 4 cm (1 až 1,5 palce). Listy jsou tupě mucronátové, zaoblené, hladké, na základně nerovné a na horní straně lesklé. Hálky vznikají na mladých větvích stromu Quercus infectoria, když vosy bodají dubem a ukládají své larvy. Chemická reakce způsobí v dubu abnormalitu způsobující tvorbu tvrdých koulí. Jsou vlnitého vzhledu. Quercus infectoria lze použít jako zahušťovadlo v dušených masách nebo ve směsi s obilovinami pro výrobu chleba. Manjakani, také známý jako indická tradiční medicína Majuphal, se používá jako zubní prášek a při léčbě bolesti zubů a zánětu dásní. Takzvaný „Aleppo tanin“ je kyselina taninová získaná z dubových koulí Aleppo, která vykazuje jedinečné chemické vlastnosti nezbytné při přípravě zlatých solů (koloidů) používaných jako markery v imunocytochemii. V dnešní době jsou výtažky z ořechů také široce používány ve farmaceutických, potravinářských a krmných přísadách, barvivech, inkoustech a metalurgii. Majuphal Manjakani je jednou z nejsilnějších přírodních bylin v ajurvédě a je oblíbený pro své výhody utahování tkání u žen a brzy po narození byl používán jako ochranná bylina pro kojence. Majuphal Manjakani je považován za nejlepší lék na vaginální nebo děložní prolaps, abnormální děložní krvácení, abnormální vaginální výtok a leucorrhea. Majuphal Manjakani pro infekci močových cest, Majuphal Manjakani pomáhá zmírnit infekce močových cest. Jeho adstringentní vlastnost pomáhá překonat infekci v močových cestách, kromě léčení poškození tkání a omlazení zdraví pokožky a tkání v pochvě. Aby byla efektivní, doporučuje se jeho interní konzumace spolu s dalšími bylinkami, ale díky své adstringentní vlastnosti je nejlepším řešením pro vnější čištění, které vás zbaví vředů a poškození tkání v pochvě. Majuphal Manjakani Používá se k utahování pochvy, Majuphal Manjakani má pro ženy mnoho využití a přínosů pro zdraví. Má vlastnost utahování kůže a tkání. Majuphal Manjakani je považován za nejlepší lék na vaginální nebo děložní prolaps, abnormální děložní krvácení, abnormální vaginální výtok, leucorrhea. Jeho použití jako topického žadatele ve formě pasty nebo práškového roztoku používaného při rutině mytí pomáhá hojit tkáně a rychle překonat podmínky prolapsu. Používá se s jinými bylinami a podává se ženám po porodu k obnovení pružnosti stěny dělohy. Jeho přirozená svíravá vlastnost obnovuje zdraví, tonus a vitalitu pochvy, což povede k lepšímu a příjemnějšímu sexu a ke zvýšení sexuálních vjemů a potěšení jak pro ženu, tak pro jejího partnera. Majuphal Manjakani je známý jako „bylinná magie“, obsahuje bohatou tříslovinu na utažení vaginálních svalů, vitamíny A a C, vápník, bílkoviny a obsahuje adstringentní prvek, který eliminuje bakterie způsobující vaginální výtok a zvyšuje hustotu a pomáhá předcházet dalšímu vaginální stárnutí, které je výsledkem porodu, vašeho věku, vašich sexuálních partnerů v průběhu let a celkového zdraví.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 90

Rychlý náhled

Castor Bean Seeds (Ricinus...

1,85 € SKU: MHS 125

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Castor Bean Seeds (Ricinus Communis)</h2> <h2>Price for Package of 15 seeds.</h2> Ricinus communis, the castor bean or castor oil plant, is a species of perennial flowering plant in the spurge family, Euphorbiaceae. It is the sole species in the monotypicgenus, Ricinus, and subtribe, Ricininae. The evolution of castor and its relation to other species are currently being studied using modern genetic tools. It reproduces with a mixed pollination system which favors selfing by geitonogamy but at the same time can be an out-crosser by anemophily (wind pollination) or entomophily (insect pollination). <div> Its seed is the castor bean, which, despite its name, is not a true bean. Castor is indigenous to the southeastern Mediterranean Basin, Eastern Africa, and India, but is widespread throughout tropical regions (and widely grown elsewhere as an ornamental plant).[5] Castor seed is the source of castor oil, which has a wide variety of uses. The seeds contain between 40% and 60% oil that is rich in triglycerides, mainly ricinolein. The seed also contains ricin, a water-soluble toxin, which is also present in lower concentrations throughout the plant. An unrelated plant species, Fatsia japonica (false castor oil plant), is similar in appearance but is from Japan. <h2>Nomenclature</h2> The name Ricinus is a Latin word for tick; the seed is so named because it has markings and a bump at the end that resemble certain ticks. The genus Ricinus [6] also exists in zoology, and designates insects (not ticks) which are parasites of birds; this is possible because the names of animals and plants are governed by different nomenclature codes.[citation needed] The common name "castor oil" probably comes from its use as a replacement for castoreum, a perfume base made from the dried perineal glands of the beaver (castor in Latin).[7]It has another common name, palm of Christ, or Palma Christi, that derives from castor oil's reputed ability to heal wounds and cure ailments. <h2>Description</h2> Ricinus communis can vary greatly in its growth habit and appearance. The variability has been increased by breeders who have selected a range of cultivars for leaf and flower colours, and for oil production. It is a fast-growing, suckering shrub that can reach the size of a small tree, around 12 m (39 ft), but it is not cold hardy. The glossy leaves are 15–45 cm (5.9–17.7 in) long, long-stalked, alternate and palmate with five to twelve deep lobes with coarsely toothed segments. In some varieties they start off dark reddish purple or bronze when young, gradually changing to a dark green, sometimes with a reddish tinge, as they mature. The leaves of some other varieties are green practically from the start, whereas in yet others a pigment masks the green color of all the chlorophyll-bearing parts, leaves, stems and young fruit, so that they remain a dramatic purple-to-reddish-brown throughout the life of the plant. Plants with the dark leaves can be found growing next to those with green leaves, so there is most likely only a single gene controlling the production of the pigment in some varieties.[8] The stems and the spherical, spiny seed capsules also vary in pigmentation. The fruit capsules of some varieties are more showy than the flowers. <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/23/Castor_oil_plant_seeds.jpg/220px-Castor_oil_plant_seeds.jpg" width="220" height="129" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> The green capsule dries and splits into three sections, forcibly ejecting seeds</div> </div> </div> The flowers lack petals and are unisexual (male and female) where both types are borne on the same plant (monoecious) in terminal panicle-like inflorescences of green or, in some varieties, shades of red. The male flowers are numerous, yellowish-green with prominent creamy stamens; the female flowers, borne at the tips of the spikes, lie within the immature spiny capsules, are relatively few in number and have prominent red stigmas.[9] The fruit is a spiny, greenish (to reddish-purple) capsule containing large, oval, shiny, bean-like, highly poisonous seeds with variable brownish mottling. Castor seeds have a warty appendage called the caruncle, which is a type of elaiosome. The caruncle promotes the dispersal of the seed by ants (myrmecochory). <h2>Medicinal uses</h2> Castor oil has many uses in medicine and other applications. An alcoholic extract of the leaf was shown, in lab rats, to protect the liver from damage from certain poisons.[10][11][12] Methanolic extracts of the leaves of Ricinus communis were used in antimicrobial testing against eight pathogenic bacteria in rats and showed antimicrobial properties. The pericarp of Ricinus showed central nervous system effects in mice at low doses. At high doses mice quickly died.[13] A water extract of the root bark showed analgesic activity in rats.[13] Antihistamine and anti-inflammatory properties were found in ethanolic extract of Ricinus communis root bark.[14] <h2>Other uses</h2> Extract of Ricinus communis exhibited acaricidal and insecticidal activities against the adult of Haemaphysalis bispinosa Neumann (Acarina: Ixodidae) and hematophagous fly Hippobosca maculata Leach (Diptera: Hippoboscidae).[15] The Bodo tribals of Bodoland in Assam, India, use the leaves of this plant to feed and rear the larvae of muga and endi silkworms. Castor oil is an effective motor lubricant and has been used in internal combustion engines, including those of World War I airplanes, some racing cars and some model airplanes. It has historically been popular for lubricating two-stroke engines due to high resistance to heat compared to petroleum-based oils. It does not mix well with petroleum products, particularly at low temperatures, but mixes better with the methanol based fuels used in glow model engines. In total-loss-lubrication applications, it tends to leave carbon deposits and varnish within the engine. It has been largely replaced by synthetic oils that are more stable and less toxic. Jewelry is often made of castor beans, particularly necklaces and bracelets.[16] <h2>Habitat, growth and horticultural uses</h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cf/Ricinus_communis4.jpg/220px-Ricinus_communis4.jpg" width="220" height="328" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> In Greece it is hardy enough to grow as a small tree. In northern countries it is grown instead as an annual.</div> </div> </div> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0b/Castor_bean_young_with_teething_leaves.jpg/220px-Castor_bean_young_with_teething_leaves.jpg" width="220" height="146" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Cotyledons (round) and first true leaves (serrated) on a young plant. This plant is about four weeks old.</div> </div> </div> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c2/Ricin_commun.jpg/220px-Ricin_commun.jpg" width="220" height="249" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> young plant</div> </div> </div> Although Ricinus communis is indigenous to the southeastern Mediterranean Basin, Eastern Africa, and India, today it is widespread throughout tropical regions.[5] In areas with a suitable climate, castor establishes itself easily where it can become an invasive plant and can often be found on wasteland. It is also used extensively as a decorative plant in parks and other public areas, particularly as a "dot plant" in traditional bedding schemes. If sown early, under glass, and kept at a temperature of around 20 °C (68 °F) until planted out, the castor oil plant can reach a height of 2–3 metres (6.6–9.8 ft) in a year. In areas prone to frost it is usually shorter, and grown as if it were an annual.[5] However, it can grow well outdoors in cooler climates, at least in southern England, and the leaves do not appear to suffer frost damage in sheltered spots, where it remains evergreen.[citation needed] It was used in Edwardian times in the parks of Toronto, Ontario, Canada. Although not cultivated there, the plant grows wild in Southern California, notably Griffith Park in Los Angeles.[17] <h3>Cultivars</h3> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c7/Leaf_of_Castor_bean_plant.jpg/220px-Leaf_of_Castor_bean_plant.jpg" width="220" height="165" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Leaf</div> </div> </div> Selections have been made by breeders for use as ornamental plants (heights refer to plants grown as annuals) and for commercial production of castor oil.[9] <dl> <dt>Ornamental cultivars</dt> </dl> <ul> <li>'Carmencita' has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit[18][19]</li> <li>'Carmencita Bright Red' has red stems, dark purplish leaves and red seed pods;</li> <li>'Carmencita Pink' has green leaves and pink seed pods</li> <li>'Gibsonii' has red-tinged leaves with reddish veins and bright scarlet seed pods</li> <li>'New Zealand Purple' has plum colored leaves tinged with red, plum colored seed pods turn to red as they ripen <dl> <dd>(All the above grow to around 1.5 metres (4.9 ft) tall as annuals.)[5]</dd> </dl> </li> <li>'Impala' is compact (only 1.2 metres or 3.9 feet tall) with reddish foliage and stems, brightest on the young shoots</li> <li>'Red Spire' is tall (2–3 metres or 6.6–9.8 feet) with red stems and bronze foliage</li> <li>'Zanzibarensis' is also tall (2–3 metres or 6.6–9.8 feet), with large, mid-green leaves (50 centimetres or 20 inches long) that have white midribs[9]</li> </ul> Cultivars for oil production: <ul> <li>'Hale' was launched in the 1970s for the State of Texas.[20] It is short (up to 1.2 m or 3 ft 11 in) and has several racemes</li> <li>'Brigham' is a variety with reduced ricin content adapted for Texas. It grows up to 1.8 m (5 ft 11 in) and has 10% of the ricin content of 'Hale'</li> <li>'BRS Nordestina' was developed by Brazil's Embrapa in 1990 for hand harvest and semi-arid environments</li> <li>'BRS Energia" was developed by Embrapa in 2004 for mechanised or hand harvest</li> <li>'GCH6' was developed by Sardarkrushinagar Dantiwada University, India, 2004: it is resistant to root rot and tolerant to fusarium wilt</li> <li>'GCH5' was developed by Sardarkrushinagar Dantiwada University, 1995. It is resistant to fusarium wilt</li> <li>'Abaro' was developed by the Ethiopian Institute of Agricultural Research's Essential Oils Research Center for hand harvest</li> <li>'Hiruy' was developed by the Ethiopian Institute of Agricultural Research's Melkassa and Wondo Genet Agricultural Research Centers for hand harvest during 2010/2011</li> </ul> <h2>Plant-animal interactions</h2> Ricinus communis is the host plant of the common castor butterfly (Ariadne merione), the eri silkmoth (Samia cynthia ricini), and the castor semi-looper moth (Achaea janata). It is also used as a food plant by the larvae of some other species of Lepidoptera, including Hypercompe hambletoni and the nutmeg (Discestra trifolii). <h2>Allergenic potential</h2> Ricinus is extremely allergenic, and has an OPALS allergy scale rating of 10 out of 10. The plant is also a very strong trigger for asthma, and allergies to Ricinus are commonplace and severe.[21] The castor oil plant produces abundant amounts of very light pollen, which easily become airborne and can be inhaled into the lungs, triggering allergic reactions. The sap of the plant causes skin rashes. Individuals who are allergic to the plant can also develop rashes from merely touching the leaves, flowers, or seeds. These individuals can also have cross-allergic reactions to latex sap from the related Hevea brasiliensis plant.[21] <h2>Toxicity</h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bd/Seeds_of_Ricinus_communis.jpg/220px-Seeds_of_Ricinus_communis.jpg" width="220" height="220" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Seeds</div> </div> </div> <div class="hatnote navigation-not-searchable">Main article: Ricin</div> The toxicity of raw castor beans is due to the presence of ricin. Although the lethal dose in adults is considered to be four to eight seeds, reports of actual poisoning are relatively rare.[22] According to the Guinness World Records, this is the world's most poisonous common plant.[23] Symptoms of overdosing on ricin, which can include nausea, diarrhea, tachycardia, hypotension and seizures, persist for up to a week. However, the poison can be extracted from castor by concentrating it with a fairly complicated process similar to that used for extracting cyanide from almonds. If ricin is ingested, symptoms may be delayed by up to 36 hours but commonly begin within 2–4 hours. These include a burning sensation in mouth and throat, abdominal pain, purging and bloody diarrhea. Within several days there is severe dehydration, a drop in blood pressure and a decrease in urine. Unless treated, death can be expected to occur within 3–5 days; however, in most cases a full recovery can be made.[24][25] Poisoning occurs when animals, including humans, ingest broken seeds or break the seed by chewing: intact seeds may pass through the digestive tract without releasing the toxin.[24] The toxin provides the castor oil plant with some degree of natural protection from insect pests such as aphids. Ricin has been investigated for its potential use as an insecticide.[26] The castor oil plant is also the source for undecylenic acid, a natural fungicide. Commercially available cold-pressed castor oil is not toxic to humans in normal doses, either internal or externally.[27] <h2>Chemistry</h2> Three terpenoids and a tocopherol-related compound have been found in the aerial parts of Ricinus. Compounds named (3E,7Z,11E)-19-hydroxycasba-3,7,11-trien-5-one, 6α-hydroxy-10β-methoxy-7α,8α-epoxy-5-oxocasbane-20,10-olide, 15α-hydroxylup-20(29)-en-3-one, and (2R,4aR,8aR)-3,4,4a,8a-tetrahydro-4a-hydroxy-2,6,7,8a-tetramethyl-2-(4,8, 12-trimethyltridecyl)-2H-chromene-5,8-dione were isolated from the methanol extracts of Ricinus communis by chromatographic methods.[28] Partitioned h-hexane fraction of Ricinus root methanol extract resulted in enrichment of two triterpenes: lupeol and urs-6-ene-3,16-dione (erandone). Crude methanolic extract, enriched n-hexane fraction and isolates at doses 100 mg/kg p.o. exhibited significant (P < 0.001) anti-inflammatory activity in carrageenan-induced hind paw oedema model.[29] <h2>Modern commercial usage</h2> <div class="thumb tleft"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0a/2006castor_oil_seed.PNG/220px-2006castor_oil_seed.PNG" width="220" height="96" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Seed output in 2006</div> </div> </div> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Castor_bean_in_distubred_area.jpg/220px-Castor_bean_in_distubred_area.jpg" width="220" height="165" class="thumbimage" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Plant in disturbed area</div> </div> </div> <div class="hatnote navigation-not-searchable">Main article: Castor oil</div> Global castor seed production is around two million tons per year. Leading producing areas are India (with over three-quarters of the global yield), China and Mozambique, and it is widely grown as a crop in Ethiopia. There are several active breeding programmes. <div></div> <h3>Production</h3> <table border="1" cellpadding="3" cellspacing="0" width="100%" class="wikitable" align="left"> <tbody> <tr> <th colspan="5">Top ten castor oil seed producers – 2013</th> </tr> <tr> <th width="25%" bgcolor="#ddddff">Country</th> <th width="15%" bgcolor="#ddddff">Production (Tonnes)</th> <th width="10%" bgcolor="#ddddff">Footnote</th> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/4/41/Flag_of_India.svg/23px-Flag_of_India.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> India</td> <td align="right">1,744,000</td> <td align="right"></td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Flag_of_the_People%27s_Republic_of_China.svg/23px-Flag_of_the_People%27s_Republic_of_China.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> People's Republic of China</td> <td align="right">60,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d0/Flag_of_Mozambique.svg/23px-Flag_of_Mozambique.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> Mozambique</td> <td align="right">60,000</td> <td align="right">F</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/71/Flag_of_Ethiopia.svg/23px-Flag_of_Ethiopia.svg.png" width="23" height="12" class="thumbborder" /> Ethiopia</td> <td align="right">13,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a9/Flag_of_Thailand.svg/23px-Flag_of_Thailand.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> Thailand</td> <td align="right">12,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/0/05/Flag_of_Brazil.svg/22px-Flag_of_Brazil.svg.png" width="22" height="15" class="thumbborder" /> Brazil</td> <td align="right">11,953</td> <td align="right"></td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/27/Flag_of_Paraguay.svg/23px-Flag_of_Paraguay.svg.png" width="23" height="13" class="thumbborder" /> Paraguay</td> <td align="right">11,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/af/Flag_of_South_Africa.svg/23px-Flag_of_South_Africa.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> South Africa</td> <td align="right">6,200</td> <td align="right">F</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/32/Flag_of_Pakistan.svg/23px-Flag_of_Pakistan.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> Pakistan</td> <td align="right">6,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/Flag_of_Vietnam.svg/23px-Flag_of_Vietnam.svg.png" width="23" height="15" class="thumbborder" /> Vietnam</td> <td align="right">6,000</td> <td align="right">*</td> </tr> <tr> <td bgcolor="#cccccc"> World</td> <td bgcolor="#cccccc" align="right">1,854,775</td> <td bgcolor="#cccccc" align="right">A</td> </tr> <tr> <td colspan="5">No symbol = official figure, F = FAO estimate, * = Unofficial/Semi-official/mirror data, A = Aggregate (may include official, semi-official or estimates); Source: Food And Agricultural Organization of United Nations: Economic And Social Department: The Statistical Division </td> </tr> </tbody> </table> <div></div> <h3>Other modern uses</h3> <ul> <li>Whether natural, blended, or chemically altered, castor oil still has many uses. For example, it remains of commercial importance as a non-freezing, antimicrobial, pressure-resistant lubricant for special purposes, either of latex or metals, or as a lubricating component of fuels.[30]</li> <li>Castor products are sources of various chemical feedstocks.[31]</li> <li>In Brazil, castor oil (locally known as mamona oil) is a raw material for some varieties of biodiesel.</li> <li>In rural areas, the abundant seeds are used by children for slingshot balls, as they have the right weight, size, and hardness.</li> <li>Because castor seeds are attractively patterned, they are popular in low-cost personal adornments, such as non-durable necklaces and bracelets.</li> <li>Castor oil has long been used on the skin to prevent dryness. Either purified or processed, it still is a component of many cosmetics.</li> <li>The high percentage of ricinoleic acid residues in castor oil and its derivatives, inhibits many microbes, whether viral, bacterial or fungal. They accordingly are useful components of many ointments and similar preparations.</li> <li>Castor oil is the major raw material for polyglycerol polyricinoleate, a modifier that improves the flow characteristics of cocoa butter in the manufacture of chocolate bars, and thereby the costs.</li> <li>Castor oil is used in the USA to repel moles and voles for lawn care.</li> </ul> <h2>Historical usage</h2> Castor seeds have been found in Egyptian tombs dating back to 4000 BC; the slow-burning oil was mostly used to fuel lamps. Herodotus and other Greek travellers noted the use of castor seed oil for lighting, body ointments, and improving hair growth and texture. Cleopatra is reputed to have used it to brighten the whites of her eyes. The Ebers Papyrus is an ancient Egyptian medical treatise believed to date from 1552 BC. Translated in 1872, it describes castor oil as a laxative.[32] The use of castor bean oil (eranda) in India has been documented since 2000 BC in lamps and in local medicine as a laxative, purgative, and cathartic in Unani, Ayurvedic, siddha and other ethnomedical systems. Traditional Ayurvedic and siddha medicine considers castor oil the king of medicinals for curing arthritic diseases. It is regularly given to children orally, for de-worming.[citation needed] The ancient Romans had a variety of medicinal/cosmetic uses for both the seeds and the leaves of Ricinus communis. The naturalist Pliny the Elder cited the poisonous qualities of the seeds, but mentioned that they could be used to form wicks for oil lamps (possibly if crushed together), and the oil for use as a laxative and lamp oil.[33] He also recommends the use of the leaves as follows: <blockquote class="templatequote"> "The leaves are applied topically with vinegar for erysipelas, and fresh-gathered, they are used by themselves for diseases of the mamillæ [breasts] and de- fluxions; a decoction of them in wine, with polentaand saffron, is good for inflammations of various kinds. Boiled by themselves, and applied to the face for three successive days, they improve the complexion."[34] </blockquote> In Haiti it is called maskreti,[35] where the plant is turned into a red oil that is then given to newborns as a purgative to cleanse the insides of their first stools.[36] Castor seed and its oil have also been used in China for centuries, mainly prescribed in local medicine for internal use or use in dressings. Castor oil was used as an instrument of coercion by the paramilitary Blackshirts under the regime of Italian dictator Benito Mussolini, as well as by the Spanish Civil Guard in Francoist Spain. Dissidents and regime opponents were forced to ingest the oil in large amounts, triggering severe diarrhea and dehydration, which could ultimately cause death. This punishment method was originally thought of by Gabriele D'Annunzio, the Italian poet and Fascist supporter, during the First World War. (See also: Castor oil's use as a means of intimidation in Fascist Italy) </div> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 125 (4.5g)

Rychlý náhled

Cluster fig Seeds (Ficus...

2,10 € SKU: V 19 FR

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Cluster fig Seeds (Ficus racemose)</h2> <h2>Price for Package of 10 seeds.</h2> Ficus racemosa (syn. Ficus glomerata Roxb.) is a species of plant in the family Moraceae. Popularly known as the cluster fig tree, Indian fig tree or goolar (gular) fig, this is native to Australia, Malesia, Indo-China, and the Indian subcontinent. It is unusual in that its figs grow on or close to the tree trunk, termed cauliflory. In India, the tree and its fruit are called gular in the north and atti in the south. The fruits are a favourite staple of the common Indian macaque. It serves as a food plant for the caterpillars of the two-brand crow butterfly (Euploea sylvester) of northern Australia. In Hinduism In the Atharva Veda, this fig tree (Sanskrit: uḍumbara or udumbara)[2] is given prominence as a means for acquiring prosperity and vanquishing foes.[3] For instance, regarding an amulet of the udumbara tree, a hymn (AV xix,31) extols: The Lord of amulets art thou, most mighty: in the wealth's ruler that engendered riches, These gains are lodged in the, and all great treasures. Amulet, conquer thou: far from us banish malignity and indigence, and hunger. Vigour art thou, in me do thou plant vigour: riches art thou, so do thou grant me riches. Plenty art thou, so prosper me with plenty: House-holder, hear a householder's petition.[4] It has been described in the story of Raja Harischandra of the Ikshvaku dynasty, that the crown was a branch of this udumbura tree, set in a circlet of gold. Additionally, the throne (simhasana) was constructed out of this wood and the royal personage would ascend it on his knee, chanting to the gods to ascend it with him, which they did so, albeit unseen. Its leaves are an indispensable part of many Hindu havans. In Buddhism Both the tree and the flower are referred to as the udumbara (Sanskrit, Pali; Devanagari: उडुम्बर) in Buddhism.[5] Udumbara can also refer to the blue lotus (nila-udumbara, "blue udumbara") flower. The udumbara flower appears in chapters 2 and 27 of the Lotus Sutra, an important Mahayana Buddhist text. The Japanese word udon-ge (優曇華, literally "udon/udumbara flower") was used by Dōgen Zenji to refer to the flower of the udumbara tree in chapter 68 of the Shōbōgenzō ("Treasury of the Eye of the True Dharma"). Dōgen places the udonge in the context of the Flower Sermon given by Gautama Buddha on Vulture Peak. Udonge is also used to refer to the eggs of the lacewing insect. The eggs are laid in a pattern similar to a flower, and its shape is used for divination in Asian fortune telling. In Theravada Buddhism, the plant is said to have used as the tree for achieved enlightenment (bodhi) by the 26th Lord Buddha, Konaagama (Sinhala: කෝණාගම). Uses The Ovambo people call the fruit of the cluster fig eenghwiyu and use it to distill ombike, their traditional liquor. Health uses The bark of audumbar (oudumbar) tree is said to have healing power. In countries like India, the bark is rubbed on a stone with water to make a paste, which can be applied over afflicted by boils or mosquito bites. Allow the paste to dry on the skin and reapply after a few hours. For people whose skin is especially sensitive to insect bites, this is a very simple home remedy.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 19 FR (10 S)

Rychlý náhled

This plant is medicinal plant

Ayurveda Plant

Semena Bauhínie pestrá...

1,25 € SKU: T 91

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2 class="">Semena Bauhínie pestrá (Bauhinia variegata)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen.</h2> Bauhínie pestrá (Bauhinia variegata) je tropický, opadavý strom s křehkými větvemi, dlouhými, dvoulaločnými listy a hlavně s nádhernými, vytrvalými, asi 10 cm velkými květy připomínající kvetoucí orchideje. Je jedním z asi 250 druhů rodu bauhínie a je původní rostlinou v Číně, Indii, Pákistánu, Nepálu, Thajsku, Myanmaru, Laosu i ve Vietnamu. Z tohoto území se druh rozšířil do celé tropické Asie, Střední a Jižní Ameriky i do Afriky, kde se začal pěstovat jako okrasná rostlina. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Ekologie</h2> Dřevina nejlépe roste v úrodné půdě na plném slunci, v období růstu a kvetení potřebuje hodně vláhy. Za vegetačního klidu jí vyhovuje spíše sucho a snese krátkodobý pokles teploty k -5 °C, vyskytuje se do nadmořské výšky 1300 m. Roste-li na trvale suchém a chladném místě, má často tvar keře. Nesnáší zasolenou a zamokřenou půdu, neroste na mořském pobřeží. Protože větve často vyrůstají i nízko nad zemí a mají tendenci vytvářet husté křoviny, je nutno mladé stromky tvarovat řezem. Pro zesílení větví a zachování plného kvetení je vhodné starší stromy prosvětlovat. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> Strom je obvykle vysoký 6 až 12 m a korunu mívá širokou 3 až 6 m; někdy bývá nižšího a keřovitého vzrůstu. Kůra kmene je hnědá a hladká, mladé a tenké letorosty jsou šedavě pýřité. Křehké větve, někdy mírně převislé, jsou řídce porostlé listy širšími než delšími, 5 až 10 cm dlouhými a 5 až 18 cm širokými. Řapíky listů jsou 3 až 5 cm dlouhé a vyrůstají společně s brzy opadávajícími drobnými palisty. Listy mají srdčitý tvar, jsou do čtvrtiny neb třetiny délky rozeklané a vzniklé laloky jsou na koncích tupé, Čepele bývají svrchu lysé a zespodu chlupatě našedlé, jejich dlanitá žilnatina má 9 až 13 žilek. Listy před opadem nemění barvu. Oboupohlavné pětičetné květy, velké 8 až 12 cm, vyrůstají jednotlivě nebo až po sedmi v řídkých, koncových, hroznovitých květenstvích s chlupatými vřeteny. Drobné listeny trojúhelníkovitého tvaru brzy opadávají, stejně jako podobné listence připojené pod středem stopky květu. Květy, rostoucí z 3 až 4 cm velkých poupat, mají nálevkovitou češuli asi 15 mm dlouhou. Špičaté kališní plátky jsou asi 2,5 cm dlouhé. Obvejčitě podlouhlé, krátce nehetnaté, dvoulaločné korunní plátky bývají dlouhé 45 až 60 a široké 25 až 30 mm, zbarveny jsou bílé, fialově nebo růžově a mívají červenou nebo žlutou kresbu, horní plátek je žilkovaný a tmavší. V květu je dále pět plodných, nahoru ohnutých tyčinek nesoucích eliptické prašníky a 5 krátkých patyčinek (které někdy chybí). Ochlupený semeník je zakončen krátkou ohnutou čnělkou s drobnou bliznou. Květy začínají kvést ještě před olistěním koncem zimy a postupně nakvétají až do počátku léta. Plody jsou ploché, dřevnaté, tmavě hnědé lusky, dlouhé 15 až 25 cm a 2 cm široké, které ve zralosti pukají ve dvě části. Lusky obsahují 10 až 15 plochých, okrouhlých semenech velkých asi 10 mm. Ze stromů opadávají v pozdním podzimu nebo až na konci zimy. Ploidie druhu je 2n = 28. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozmnožování</h2> Bauhinii pestrou lze snadno rozmnožovat předem namáčenými semeny, která se počátkem jara sejí do skleníků. Spolehlivě také zakořeňují polovyzrálé řízky v množárně s vyhřívanou půdou. Z kořenů stromu někdy vyrůstají boční výhonky, které lze s úspěchem odebírat a vysazovat. Druh se sám v přírodě dobře rozmnožuje. Například na jižní Floridě, kde není původním druhem, je považován za invazní a nedoporučuje se jeho vysazování. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Kromě toho, že se ve své domovině pěstuje jako okrasná dřevina okolo cest, jsou jeho pupeny, květy, listy, kůra, dřevo i kořeny používány jako léky ve starodávné ájurvédské medicíně i v homeopatii. Jsou uváděny tyto léčebné vlastnosti: immunomodulační, antibakteriální, hemaglutinační, protinádorová, protizánětlivá, antiulcerozní a hlavně antidiabetická. Listů se používá ke snižování hladiny glykemie v krvi, kůra je vhodné tonikum a léčí kožní nemoci, kořen slouží jako protijed na hadí uštknutí, květy a pupeny jsou dobré k léčbě úplavice, průjmu a žaludečních poruch a nádorů. Plody s květy se také vaří a jedí jako zelenina. Dřevo stromů se používá ke stavbě domů a vyrábí se z něj domácí nářadí. Rostlina obsahuje množství flavonoidů, např. kempferol, kvercetin, myricetin, ombuin, rutin, isokvercitrosid, hesperidin, naringenin. Listy tohoto druhu jsou nyní populární antidiabetika, neboť bylo prokázáno, že vodný extrakt jejích listů snižuje hladinu glukózy v krvi. Flavonoidy a jejich glykosidy jsou zde nositelem antidiabetické aktivity a proto se v chudých rozvojových zemích vyvíjejí z bauhínie pestré léčebné bylinné přípravky s relativně nízkými náklady na výrobu. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 91 (5 S)

Rychlý náhled

Pepino Dulce, Melon Pear...

2,95 € SKU: V 59

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Pepino Dulce, Melon Pear Seeds (Solanum muricatum)</h2> <h3>Price for Package of 5 seeds.</h3> Solanum muricatum is a species of evergreen shrub native to South America and grown for its sweet edible fruit. It is known as pepino dulce ("sweet pepino") or simply pepino; the latter is also used for similar species such as "S. mucronatum" (which actually seems to belong in the related genus Lycianthes). The pepino dulce fruit resembles a melon (Cucumis melo) in color, and its flavor recalls a succulent mixture of honeydew and cucumber, and thus it is also sometimes called pepino melon or melon pear, but pepinos are only very distantly related to melons and pears. Another common name, "tree melon", is more often used for the Papaya (Carica papaya) and the pepino dulce plant does generally not look much like a tree. The present species is, however, a close relative of other nightshades cultivated for their fruit, including the tomato (S. lycopersicum) and the eggplant (S. melongena), which its own fruit closely resembles. The fruit is common in markets in Colombia, Ecuador, Bolivia, Peru and Chile, but less often overseas because it is quite sensitive to handling and does not travel well. Attempts to produce commercial cultivars and to export the fruit have been made in New Zealand, Turkey and Chile. Distribution and habitat The pepino dulce is presumed to be native to the temperate Andean regions of Colombia, Peru and Chile, though it is not known in the wild and the details of its domestication are unknown.Thepepino is a domesticated native of the Andes. Cultivation Moche clay vessel with pepino decoration (Larco Museum) Pepinos are not often found archaeologically as they are soft and pulpy and not easy to preserve, while their tough seeds are small and easily lost among debris. But they were already described by early Spanish chroniclers as being cultivated on the coast; the Moche Valley in Peru was particularly famous for them. They were a popular decorative motif in Moche art. In the United States the fruit is known to have been grown in San Diego before 1889 and in Santa Barbara by 1897. More commercially viable cultivars were introduced from New Zealand and elsewhere towards the end of the 20th century, leading to its introduction into up-scale markets in Japan, Europe and North America. The pepino dulce is relatively hardy. In its native range it grows at altitudes ranging from close to sea level up to 3,000 m (10,000 ft.). However, it performs best in a warm, relatively frost-free climate. The plant can survive a low temperature of -2.5°C (27 to 28°F) if the freeze is not prolonged, though it may drop many of its leaves.[2] The species is a perennial, but its sensitivity to chilling, pests, and diseases force the growers to replant the crop every year. The crop also adapts well to greenhouse cultivation, training the plants up to 2 m tall, and obtaining yields that are 2-3 times larger than those obtained outdoors. They are propagated by cuttings since they are established easily without rooting hormones. It is grown in a manner similar to its relatives such as the tomato, though it grows naturally upright by habit and can thus be cultivated as a free-standing bush, though it is sometimes pruned on trellises. Additionally, supports are sometimes used to keep the weight of the fruit from pulling the plant down. It has a fast growth rate and bears fruit within 4 to 6 months after planting. It is a perennial, but is usually cultivated as an annual. Seedlings are intolerant of weeds, but it can later easily compete with low growing weeds. Like their relatives tomatoes, eggplants, tomatillos and tamarillos, pepinos are extremely attractive to beetles, aphids, white flies and spider mites. Pepinos are tolerant of most soil types, but require constant moisture for good fruit production. Established bushes show some tolerance to drought stress, but this typically affects yield. The plants are parthenocarpic, meaning it needs no pollination to set fruit, though pollination will encourage fruiting. Ripe pepinos The plant is grown primarily in Chile, New Zealand and Western Australia. In Chile, more than 400 hectares are planted in the Longotoma Valley with an increasing proportion of the harvest being exported. Colombia, Peru, and Ecuador also grow the plant, but on a more local scale. Outside of the Andean region, it been grown in various countries of Central America, Morocco, Spain, Israel, and the highlands of Kenya. In the United States several hundred hectares of the fruit are grown on a small scale in Hawaii and California. More commercially viable cultivars have been introduced from New Zealand and elsewhere in more recent times. As a result, the fruit has been introduced into up-scale markets in Japan, Europe and North America and it is slowly becoming less obscure outside of South America. Delicate and mild-flavored, pepinos are often eaten as a fresh snack fruit, though they combine very well with a number of other fruits as well. The study of the molecular variation of this pepino is of interest for several reasons. Although the seeds of pepino plants are fertile and produce vigorous offspring, this crop is primarily propagated by cuttings (Heiser, 1964; Anderson, 1979; Morley-Bunker, 1983), and as a consequence, its genetic structure could be different from that of seed-propagated crops. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 59 5S

Rychlý náhled

This plant is resistant to winter and frost.

Semena Atemoya (Annona ×...

5,95 € SKU: V 10 AAC

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Atemoya (Annona × cherimoya)</h2> <h2>Cena za balení 3 semen.</h2> Atemoya, Annona × cherimoya nebo Annona squamosa × Annona cherimola je hybridem dvou druhů ovoce - jablka cukrového (Annona squamosa) a cherimoya (Annona cherimola) - které jsou původem z amerických tropů. Toto ovoce je populární na Tchaj-wanu, kde je známé jako „ananasový cukr jablko“ (鳳梨釋迦), takže se někdy mylně předpokládá, že je křížencem mezi cukrovým jablkem a ananasem. Na Kubě je známý jako anón a ve Venezuele chirimorinon. V Izraeli a Libanonu se ovoce nazývá achta, ale v Izraeli je častěji ovoce Annona nazýváno latinsky. V Tanzanii se tomu říká stafeli dogo („mini soursop“). V Brazílii se atemoya stala populární a v roce 2011 bylo v Brazílii pěstováno asi 1200 hektarů atemoia. Atemoya je obvykle ve tvaru srdce nebo zaoblená, s bledě zelenou, snadno pohmožděnou, hrbolatou kůží. V blízkosti stonku je kůže hrbolatá, stejně jako v jablku s cukrem, ale hladší jako cherimoya na dně. Maso není segmentované jako u cukrového jablka, nese větší podobnost s cherimoyou. Je velmi šťavnatý a hladký, chutná mírně sladce a trochu koláče, připomínající piña colada. Chuť také připomíná vanilku od jejího rodiče s cukrem a jablky. [3] Mnoho nepoživatelných, toxických, černých semen se nachází v celém těle atemoya. [4] Když je ovoce zralé, lze ho vyjmout ze skořápky a jíst chlazené. Atemoya (Annona cherimola × squamosa) byla vyvinuta křížením cherimoya (A. cherimola) s cukrem-jablkem (A. squamosa). Přírodní hybridy byly nalezeny ve Venezuele a náhlé hybridy byly zaznamenány v přilehlých hájích cukrových jablek a cherimoya v Izraeli během 30. a 40. let. [5] První kříž vyrobil v roce 1908 P. J. Wester, zahradník v Subtropické laboratoři USDA v Miami. Výsledné plody byly prvotřídní kvality než cukr-jablko a dostaly název „atemoya“, což je kombinace jídla, staré mexické jméno pro cukr-jablko a „moya“ z cherimoya. Následně, v roce 1917, Edward Simmons na úvodní stanici Plant v Miami úspěšně vypěstoval hybridy, které přežily pokles teploty na 26,5 ° F (-3,1 ° C), což ukazuje odolnost Atemoya odvozenou od jednoho z jejích rodičů, cherimoya. Atemoya, stejně jako ostatní stromy Annona, nese protogynous, hermafroditické květiny a samoopylení je vzácné. Proto umělé ruční opylování téměř vždy zaručuje vynikající kvalitu ovoce. Jedna odrůda, „Geffner“, produkuje dobře bez opylování rukou. „Bradley“ také produkuje poctivé plodiny bez ručního opylování, ale ovoce má ve zvyku štěpit se na stromě. [6] Atemoyas jsou někdy deformované, nedostatečně rozvinuté na jedné straně, v důsledku nedostatečného opylování. Květina atemoya se v ženské fázi otevírá mezi 14:00 a 16:00; mezi 15:00 a 17:00 následujícího odpoledne se květina převede do své mužské fáze.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 10 AAC (3 S)

Rychlý náhled

Semena Spanish flag...

1,95 € SKU: MHS 59

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Spanish flag (Lantana camara) Cena za Balení 10 semen </h2> Lantana camara je vytrvalý, vzpřímený, rozlehlý nebo skandentní keř, který obvykle dorůstá výšky kolem 2 m a vytváří husté houštiny v různých prostředích. Za správných podmínek se však může vyškrábat na stromy a může dorůst až 6 metrů. Vzhledem k rozsáhlému selektivnímu šlechtění v 17. a 18. století pro použití jako okrasná rostlina nyní existuje mnoho různých kultivarů L. camara. L. camara se zřídka vyskytuje v přirozených nebo polopřirozených oblastech lesa, protože není schopen konkurovat vyšším stromům kvůli jeho nedostatečné toleranci ke stínu. Místo toho roste na okraji lesa. L. camara může přežít v celé řadě klimatických podmínek, včetně sucha, různých typů půdy, tepla, vlhkosti a soli. Je také relativně tolerantní k vypálení a rychle se může etablovat v nedávno spálených lesních oblastech. Stonky Lantana camara byly použity při konstrukci nábytku, jako jsou židle a stoly; nicméně hlavní použití byla historicky léčivá a okrasná. Léčivá hodnota Studie provedené v Indii zjistily, že listy Lantany mohou vykazovat antimikrobiální, fungicidní a insekticidní vlastnosti. L. camara se také používá v tradičních bylinných léčivech k léčbě různých onemocnění, včetně rakoviny, svědění kůže, lepry, neštovic, spalniček, astmatu a vředů. Bylo prokázáno, že extrakt L. camara snižuje vývoj žaludečních vředů u potkanů. [49] Extrakty z rostliny byly také použity v Brazílii k léčbě respiračních infekcí. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 59 (10 S)

Rychlý náhled

Semena Bokarnea...

1,95 € SKU: PS 15

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Bokarnea tlustokmenná (Beaucarnea recurvata)</h2> <h2>Cena za Balení 2 semen.</h2> Bokarnea tlustokmenná (Beaucarnea recurvata, dříve také Nolina recurvata) česky lidově sloní noha je druh rostlin z čeledi chřestovitých,[3] původem z Mexika. V angličtině pro ni bývá užíváno pojmenování „Ponytail palm“ nebo „Elephant's foot“. Český lidový název „sloní noha“ se používá i pro další příbuzné rostliny se ztlustlým kmenem a také pro Dioscorea elephantipes. Rodové jméno je stanoveno na počest Jean-Baptiste Beaucarnea, belgického notáře a milovníka sukulentů. Druhové jméno je z latiny (recurvatus = zakřivený). První popis zveřejnil Charles Lemaire v roce 1861, v roce 1884 ji William Botting Hemsley přeřadil do rodu Nolina, což bylo později zrušeno. Má ztlustlou spodní část lodyhy (tzv. kaudex), v níž se hromadí voda pro období sucha. Jedná se o evoluční přizpůsobení pouštnímu biotopu s nízkým ročním úhrnem srážek. V přírodě dorůstá až do výšky 8 metrů, pěstovaná roste velmi pomalu a po mnoha letech dosáhne 70 až 90 cm. Na pěstování není náročná, ale nesnáší mráz a nevyhovují jí teploty pod 10 °C.[4] Používá se jako okrasná rostlina, zejména mladší exempláře jsou vhodné jako pokojové rostliny. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

PS 15 (2 S)

Rychlý náhled

Semena Jarilla (Jarilla...

7,95 € SKU: V 72

Rychlý náhled

Semena Tumbo (Passiflora...

3,50 € SKU: V 83

Rychlý náhled

Semena Dávivec černý...

3,75 € SKU: T 92

Seeds Gallery Com,

5/ 5

<h2>Semena Dávivec černý (Jatropha curcas)</h2> <h2>Cena za Balíček 3 semen.</h2> Dávivec černý (Jatropha curcas) je keřovitá rostlina, druh z rozsáhlého tropického a subtropického rodu dávivec, který roste jako planě rostoucí rostlina na neúrodných kamenitých půdách v polopouštích. Při testování lehce dostupných rostlin pro výrobu bionafty (nahrazující palivo z ropy) se stál dávivec černý jedním z potenciálních zdrojů. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Rozšíření</h2> Druh pochází z Ameriky, z území rozkládající se od Mexika přes Středoamerické státy do Brazílie, Bolívie, Peru až po Paraguay a sever Argentiny. Mimo tyto původní oblasti druhotně roste také na jihu Evropa, severu Afriky a ve Východní Indii.[2] Je nenáročnou rostlinou suchých oblastí tropů a subtropů které dostačuje ročně jen 250 mm srážek (v Praze naprší asi 650 mm). Vystačí si i s kamenitou nebo štěrkovitou neúrodnou půdou která může být i zasolená. Přestože se nejčastěji vyskytuje v nadmořských výškách do 500 m a při průměrné roční teplotě přes 20 °C, dobře roste i ve vyšších výškách a krátkodobě snese i mírný mráz. Netrpí nemocemi ani jej nenapadají živočišní škůdci. Při umělých výsadbách bylo zjištěno, že nejrychleji roste při průměrných dešťových srážkách okolo 600 mm ročně a pokud je vysazen do kvalitní, na živiny bohaté a propustné půdy vyroste i do výšky 10 m, dvojnásobku běžné průměrné hodnoty. A mohutnější rostlina více plodí. <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Popis</h2> V období dlouhého sucha částečně opadavý, jednodomý keř nebo malý strom dorůstající průměrně do výšky 3 až 5 m. Žlutohnědě zabarvená kůra je hladká a loupe se v tenkých širokých šupinách a po větvích jsou řídce rozmístěné lenticely. Při poranění z něj vytéká bílé mléko latex. Střídavě vyrůstající listy s dlouhými řapíky a malými, brzy opadávajícími palisty jsou v obrysu široce oválné. Bývají dlouhé 7 až 15 a široké 7 až 13 cm, jsou tři až pětilaločné, na bázi jsou srdčité, na vrcholu zašpičatělé a po obvodu celistvé. Jsou téměř lysé, svrchu sytě zelené a lesklé, naspodu šedozelené a jsou dlanitě žilnaté s pěti až devíti žilkami. Téměř 12 cm dlouhé úžlabní nebo terminální květenství s krátkými kopinatými listeny obsahuje deset až dvacet samčích květů na jeden samičí, oboje květy jsou pětičetné. Žlutozelené samčí květy mají kalich se 3 mm dlouhými lístky a korunu s 5 mm lístky které jsou ve spodní třetině srostlé, v květu se dále nachází deset tyčinek s prašníky. Pět vnitřních tyčinek má vespod nitky srostlé, pět vnějších je má volné. Samičí květy jsou na delších stopkách a mají kalich se 4 mm dlouhými lístky a korunu se 6 mm lístky které nejsou srostlé. Dále se v samičím květu nachází 10 zakrslých patyčinek a spodní trojpouzdrý, lysý semeník s třemi dvouklanými bliznami. Oboje květy produkují nektar, opylovány jsou hmyzem, hlavně včelami. V květenství se obvykle vytvoří deset a více plodů. Jsou to 2,5 až 3 cm dlouhé, elipsoidní nebo oválné tobolky které jsou zprvu zelené, se zráním žloutnou a v plné zralosti (asi 3 měsíce po odkvětu) jsou tmavě hnědé. Tobolka má tři pouzdra, v každém je téměř 2 cm podlouhlé černé semeno. Semena obsahují asi 35 % oleje a současně i jedovatý toxalbumin curcin (obdobný je ve skočci obecném). Dávivec černý nemá pevnou dobu kvetení, plody lze obvykle sklízet dvakrát až třikrát za rok. Prvně plodí za tří až pět let a dožívá se až 40 roků. V přírodě se rozmnožuje semeny s krátkou životaschopností a při průmyslovém pěstování je šířen rostlinnými řízky.[3][4][5][6] <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;">Význam</h2> Vylisovaný olej se pro své výrazně projímavé účinky užíval v lidovém lékařství a také sloužil ke svícení, čerstvé kůry se zase používalo jako léku k hojení ran při malomocenství, ekzémech a vředech. Někdy se keře vysazují do řad k ohrazení pozemků, dřevo starých keřů se používá k topení. Dávivec černý je považován za potenciální zdroj ekologické bionafty. Z plantáže o rozloze jednoho hektaru lze získat z jeho semen ročně 1,5 tun paliva. Není to mnoho, ale rostliny mohou růst v místech pro jiné druhy nevhodných (suchá a zasolená půda), navíc je to nepotravinářská rostlina vyžadující minimální péči a pro jejíž plody není jiné zužitkování.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 92 (5 S)

Rychlý náhled

Semena Granadina (Jarilla...

8,95 € SKU: V 105

Rychlý náhled

Kategorie

Kategorie

Kategorie

Last Product Reviews

FAQs

Last customers

Semena dubu Aleppo (Quercus...

Castor Bean Seeds (Ricinus...

Cluster fig Seeds (Ficus...

Semena Bauhínie pestrá...

Pepino Dulce, Melon Pear...

Semena Atemoya (Annona ×...

Semena Spanish flag...

Semena Bokarnea...

Semena Jarilla (Jarilla...

Semena Tumbo (Passiflora...

Semena Dávivec černý...

Semena Granadina (Jarilla...