5/ 5

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> <h2><strong>Spanish broom Seeds (Spartium junceum)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 10 seeds.</strong></span></h2> <p>Spartium junceum, the Spanish broom, rush broom, or weaver's broom, is a species of flowering plant in the family Fabaceae.</p> <p>It is the sole species in the genus Spartium, but is closely related to the other brooms in the genera Cytisus and Genista. There are many binomials in Spartium that are of dubious validity (see below).</p> <p>The Latin specific epithet junceum means "rush-like", referring to the shoots, which show a passing resemblance to those of the rush genus Juncus.</p> <p>Distribution and habitat<br />This species is native to the Mediterranean in southern Europe, southwest Asia, and northwest Africa, where it is found in sunny sites, usually on dry, sandy soils.</p> <p>Description<br />S. junceum is a vigorous, deciduous shrub growing to 2–4 m (7–13 ft) tall, rarely 5 m (16 ft), with main stems up to 5 cm (2 in) thick, rarely 10 cm (4 in). It has thick, somewhat succulent grey-green rush-like shoots with very sparse small deciduous leaves 1 to 3 cm long and up to 4 mm broad. The leaves are of little importance to the plant, with much of the photosynthesis occurring in the green shoots (a water-conserving strategy in its dry climate). The leaves fall away early.[9] In late spring and summer shoots are covered in profuse fragrant yellow pea-like flowers 1 to 2 cm across. In late summer, the legumes (seed pods) mature black and reach 8–10 cm (3–4 in) long. They burst open, often with an audible crack, spreading seed from the parent plant.</p> <p>Invasive species<br />Spartium junceum has been widely introduced into other areas and is regarded as a noxious invasive species in places with a Mediterranean climate such as California and Oregon, Hawaii, central Chile, southeastern Australia, the Western Cape in South Africa and the Canary Islands and Azores. It was first introduced to California as an ornamental plant.</p> <p><strong>Uses</strong><br />The plant is used as an ornamental plant in gardens and in landscape plantings. It has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.</p> <p>In Bolivia and Peru, the plant is known as retama, (not to be confused with the genus Retama), and has become very well established in some areas. It is one of the most common ornamental plants, often seen growing along sidewalks in La Paz.</p> <p>Retama has made its way into the ethnobotany of the indigenous Aymara and Quechua cultures.</p> <p>The plant is also used as a flavoring, and for its essential oil, known as genetic absolute. Its fibers have been used for cloth and it produces a yellow dye.</p>

T 85 (10 S)

5/ 5

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> <h2><strong>Brown Aromatic, Jasmine Rice Seeds Heirloom Non-Gmo</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 20 seeds.</strong></span></h2> <p><span>Jasmine rice (Thai: </span><span>ข้าวหอมมะลิ</span><span>, rtgs: Khao hom mali, Thai pronunciation: [kʰâːw hɔ̌ːm malíʔ]; Chinese: 泰国香米; Tàiguó xiāngmǐ) is a variety of fragrant rice (also known as aromatic rice). Its fragrance, reminiscent of pandan (Pandanus amaryllifolius) and popcorn, results from the rice plant's natural production of aromatic compounds, of which 2-acetyl-1-pyrroline is the most salient. In typical packaging and storage, these aromatic compounds dissipate within a few months. This rapid loss of aromatic intensity leads many Southeast Asians and connoisseurs to prefer each year's freshly harvested "new crop" of jasmine rice.</span></p> <p><span>Jasmine rice is a variety of Oryza sativa. The name "jasmine" refers to the color of the rice, which is as white as the jasmine flower.</span></p> <p><span>Jasmine rice is grown primarily in Thailand (Thai hom mali or Thai fragrant rice), Cambodia (angkor kra'oup or Cambodian jasmine rice), Laos, and southern Vietnam. It is moist and soft in texture when cooked, with a slightly sweet flavor. The grains cling and are somewhat sticky when cooked, though less sticky than glutinous rice (Oryza sativa var. glutinosa), as it has less amylopectin. It is about three times stickier than American long-grain rice.</span></p> <p><span>To harvest jasmine rice, the long stalks are cut and threshed. The rice can then be left in a hulled form called paddy rice, de-hulled to produce brown rice, or milled to remove the germ and some or all of the bran, producing white rice.</span></p> <p><strong><span>Types</span></strong></p> <p><span>Thai jasmine rice and Cambodian rice share many of the same characteristics and grow mainly in neighboring geographic areas on opposite sides of the northeastern Thai-Cambodian border. Cambodian jasmine rice is cultivated in Cambodia and processed as white (milled and polished) and brown rice. Distinct Cambodian jasmine rice varieties include these three, phka rumduol, phka romeat, and phka rumdeng. Recent DNA fingerprint analysis, carried out with 18 markers, shows that all three varieties possess 18 known fragrance alleles. Two varietals (phka rumduol and phka rumdeng) are distinctly Cambodian with 17 markers in identical positions, with Thai jasmine rice and one fragrance marker each in a different position. The analysis of Cambodian phka romeat shows all 18 markers in identical positions with the trademarked Thai jasmine rice Thai hom mali.[8]</span></p> <p><span>Jasmine rice, though grown in Laos and southern Vietnam, is not the predominant rice variety. Glutinous rice is grown in Laos, and regular Oryza sativa predominates in Vietnam.</span></p> <p><span>Thai jasmine rice from Thailand has a slender shape and a jasmine scent.[9]:12-13 The two types of Thai jasmine rice are white and brown.[10] The vast majority of jasmine rice exported overseas to North America and Europe is Thai jasmine rice, with a small minority from Vietnam. In Thailand it is thought that only Surin, Buriram, and Sisaket Provinces can produce high quality hom mali.</span></p> <p><strong><span>White jasmine rice</span></strong></p> <p><span>White jasmine rice is white, has a jasmine flower aroma and, when cooked, a slightly sticky texture.[9]:8-13 The aroma is caused by the evaporation of 2-Acetyl-1-pyrroline.[9]:8-13</span></p> <p><strong><span>Brown jasmine rice</span></strong></p> <p><span>Brown jasmine rice retains the light tan outer layer on the rice grain. It has greater health benefits than white jasmine rice because it still has the bran. Brown jasmine rice has a flavor like oats and contains gamma oryzanol which can decrease cholesterol in blood vessels.[14] Brown jasmine rice has vitamins such as vitamin A, vitamin B, and beta-carotene and it contains antioxidants which support the working of nervous system.</span></p> <p><strong><span>Glycemic index</span></strong></p> <p><span>Jasmine rice has a glycemic index of 68-80.[16] Foods with a glycemic index of 70 or lower are preferred in the diet of diabetics due to their slower absorption which prevents large spikes in blood sugar after consumption. Not all rice has a high glycemic index. Basmati rice, for example, has a relatively low glycemic index of 59. However, it is uncommon for rice to be eaten alone. It is usually eaten with other foods that can reduce its glycemic index by 20-40 percent.</span></p> <p><strong><span>Culinary uses</span></strong></p> <p><span>Steamed jasmine rice is ideal for eating with stir fries, with grilled, fried, or braised food items, and in soups (when cooked slightly drier by adding a little less water during cooking). It often doesn't fare well when used for fried rice, as it is too soft and soggy when still warm. More experienced cooks will use rice that has been cooled down first for making fried rice.</span></p> <p><strong><span>Recognition</span></strong></p> <p><span>At the 2017 World Rice Conference held in Macau, Thailand's hom mali 105 (jasmine) rice was declared the world's best rice, beating 21 competitors.[19] Thailand had entered three rice varieties in the competition. This marks the fifth time in the last nine years that Thai jasmine rice has won the honour.[20] The judges of the competition were chefs from Macau restaurants. Criteria were taste and the shape of the rice grains. Cambodia finished second, Vietnam third.</span></p>

VE 227 (20 S)

5/ 5

<h2><strong>Silenka nadmutá semena (Silene vulgaris)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> <p>Silenka nadmutá je krásná trvalka s bílým květenstvím, vhodná k pěstování ve skalkách a na okrasných záhonech. Rostlina kvete od května do září a často bývá spatřena podél cest.</p> <p>Silenka nadmutá má močopudné účinky a využívá se také k léčbě spálenin a ekzémů.</p> <p>Gastronomie</p> <p>Mladé výhonky a listy lze v některých zemích středomořské oblasti použít jako potravu. Křehké listy lze konzumovat syrové v salátech. Starší listy se obvykle konzumují vařené nebo smažené, restované s česnekem a omelety.</p> <p>Kréta a Kypr</p> <p>Na Krétě se jí říká Agriopapoula (Αγριοπάπουλα) a místní obyvatelé jí její listy a něžné výhonky opečené v olivovém oleji.</p> <p>Na Kypru je velmi široce konzumován, a to natolik, že se v posledních letech znovu začal pěstovat a prodávat v obchodech ve svazcích. Dva z běžných kyperských jmen jsou Tsakrostoukkia a Strouthouthkia (στρουθούθκια).</p> <p>Itálie</p> <p>V Itálii mohou být listy této rostliny použity také jako přísada do rizota. To je běžně známé jako sculpit, stridolo, nebo zastaralým vědeckým názvem Silene inflata, stejně jako s-ciopetin nebo grixol ve Veneto a nenkuz nebo sclopit ve Friuli.</p> <p>Španělsko (La Mancha)</p> <p>Dříve v oblasti Španělska La Mancha, kde jsou listy Silene vulgaris ceněny jako zelená zelenina, byli lidé známí jako „collejeros“, kteří tyto rostliny sbírali a prodávali. Listy jsou malé a úzké, takže získat značné množství vyžaduje mnoho rostlin.</p> <p>V La Mancha se listy Silene vulgaris, místně známé jako „collejas“, používaly hlavně k přípravě jídla zvaného gazpacho viudo (vdovec gazpacho). Ingredience byly chlebové placky známé jako tortas de gazpacho a dušené maso připravené z listů Silene vulgaris. Mezi další jídla připravená z těchto listů ve Španělsku patří „potaje de garbanzos y collejas“, „huevos revueltos con collejas“ a „arroz con collejas“.</p> <p>Srbsko</p> <p>V Srbsku se ze sušených květin vyrábí čaj a léčí se ženské nemoci.</p> <p>Semena se předpěstovávají na jaře ve skleníku. Doba klíčení je 1 – 2 týdny. Semena vysévejte v řadách 30 cm od sebe. Hloubka výsevu je na substrát.</p> <p>Silenka miluje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu.</p> <p>Nemá žádné zvláštní nároky na pěstování.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 35 (10 S)

5/ 5

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> <h2><strong>Semena vodního špenátu (Ipomoea aquatica)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> <p>Ipomoea aquatica je semi-vodní, tropická rostlina pěstovaná jako zelenina pro své jemné výhonky a není známo, odkud pochází. Tato rostlina je v angličtině známá jako vodní špenát, říční špenát, vodní ranní sláva, vodní svlačec nebo pod nejednoznačnějšími názvy čínský špenát, čínská řeřicha, čínský svlačec nebo bažinové zelí nebo kangkong v jihovýchodní Asii a ong choy v kantonštině.</p> <p>Vodní špenát vyprodukuje množství jemných výhonků a listů, bohatých na vitamíny a minerály, a má příjemnou sladkou chuť a mírně kluzkou strukturu, která při vaření dobře kontrastuje s křehkostí stonků. Listy a výhonky lze použít syrové do salátů, dušené nebo smažené jako špenát.</p> <p>Krmivo pro zvířata</p> <p>Vodní špenát se krmí pro hospodářská zvířata jako zelené krmivo s vysokou výživnou hodnotou - zejména listy, protože jsou dobrým zdrojem karotenu. Krmí se skotem, prasaty, rybami, kachnami a kuřetem. Kromě toho se uvádí, že v omezeném množství může mít I. Aquatica poněkud projímavý účinek.</p> <p>Léčivé použití</p> <p>I. Aquatica se používá v tradiční medicíně jihovýchodní Asie a v tradiční medicíně některých zemí Afriky. V jihovýchodní asijské medicíně se používá proti hromadám a krvácení z nosu jako antihelmintikum a k léčbě vysokého krevního tlaku. V ajurvédě se výtažky z listů používají proti žloutence a nervové slabosti. [51] V domorodém lékařství na Srí Lance má vodní špenát mít vlastnosti podobné inzulínu. Vodní extrakty I. Aquatica vykazovaly u potkanů ​​Wistar účinek na snížení hladiny cukru v krvi. Vodná šťáva ze 100 g rostlinného materiálu byla podána 30 minut před konzumací glukózy pacientům s diabetem 2. Po 2 hodinách bylo možné pozorovat, že maximální hladina glukózy v krvi byla snížena přibližně o 30%.</p> <p>Ve vodním špenátu lze také detekovat antioxidační bioaktivní sloučeniny a antimikrobiální látky. [53] Kromě toho rostlinné extrakty z vodního špenátu inhibují růst rakovinných buněk buněk Vero, Hep-2 a A-549, ačkoli mají mírnou protirakovinnou aktivitu.</p> <p>Výsev a výsadba:</p> <p>Semeno lze před výsevem máčet po dobu 24 hodin, aby se podpořilo klíčení. Požadovaná teplota půdy pro klíčení je 20 ° C.</p> <p>Pokud jsou srážky nízké, je u vysoce kvalitních rostlin nutné časté silné zavlažování.</p> <p>Pro produkci silných sazenic by mělo být osivo zaseto 5-10 mm hluboko do zásobníků s dostatečně hlubokou zalévací směsí, aby si rostliny mohly vytvořit dobrý kořenový systém. Přesazování by mělo probíhat, když jsou rostliny vysoké 10–15 cm se čtyřmi pravými listy. Nejvyšší výnosy se získají rozmístěním rostlin na 15x15 cm. Mohou být také pěstovány v řadách asi 30 cm od sebe s rostlinami v rozestupech 20 cm v řadách.</p>

P 9 (10 S)

5/ 5

<h2><span><strong>Semena červené rýže Rakthashali</strong> </span></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 100 (3,6 g) semen.</strong> </span></h2> <p>Rakthashali, vzácná odrůda rýže. Červená rýže je odrůda rýže, která je červeně zbarvena svým obsahem antokyanů. Obvykle se konzumuje bez loupání nebo částečně loupané a má spíše červenou slupku než běžnější hnědou. Červená rýže má ořechovou chuť. Ve srovnání s leštěnou rýží má nejvyšší nutriční hodnotu rýže konzumované s neporušenými klíčky.</p> <p>Odrůdy</p> <p>Odrůdy červené rýže zahrnují:</p> <p>Oryza longistaminata, také známá jako červená rýže<br>Oryza punctata, také známá jako červená rýže<br>Červená rýže, známá také jako plevelná rýže, nízko výnosná odrůda rýže, která přetrvává jako plevel na polích kvalitnější rýže<br>Rakthashali, vzácná odrůda rýže<br>Thajská rýže Red Cargo, nelepivá odrůda dlouhozrnné rýže<br>Bhútánská červená rýže, střednězrnná rýže pěstovaná v Bhútánském království ve východních Himalájích<br>Camargue červená rýže, relativně nová odrůda rýže pěstovaná v mokřadech oblasti Camargue v jižní Francii<br>Rýže Matta Kerala Rýže Matta, známá také jako rýže Rosematta, rýže Palakkadan Matta, červená rýže Kerala a červená předvařená rýže, je původní odrůda rýže pěstovaná v okrese Palakkad v Kerale. To je populární v Kerala a na Srí Lance, kde se používá pro nečinnosti a appams, a jedl prostý.<br>Ulikan nebo mini-angan, dědictví červená rýže z Ifugao a Kalinga na Filipínách<br>Arroz da terra, dědictví červená rýže pěstovaná v severovýchodní Brazílii (státy Rio Grande do Norte a Paraíba) od 16. století.</p> <p>Nádobí<br>Červená rýže, tradiční pokrm Gullah Lowcountry, podobný západoafrické rýži jollof.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 103 RR (3.6g)

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2><strong>Rice Seeds (Mix Colors Integral)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 100 (3,6 g) seeds.</strong></span></h2> <p>This pack contains several varieties of different color integral rice (see picture).</p> <p>Integral rice is a whole grain and a good source of magnesium, phosphorus, selenium, thiamine, niacin, vitamin B6, and manganese, and is high in fiber. White rice, unlike brown rice, has the bran and germ removed, and therefore has different nutritional content.</p> <p>It has been found that germinated grains, in general, have nutritional advantages. Germinated brown rice (GBR), developed during the International Year of Rice, is brown rice that has been soaked for 4–20 hours in warm 40 °C (104 °F) water before cooking. This stimulates germination, which activates various enzymes in the rice, giving rise to a more complete amino acid profile, including GABA. Cooked brown rice tends to be chewy; cooked GBR is softer, and preferred particularly by children.</p> <p>Integral rice generally needs longer cooking times than white rice, unless it is broken. Studies by Gujral and Kumar in 2003 estimated a cooking time between 35 and 51 minutes.</p> </body> </html>

VE 102 IR (3,6g)

5/ 5

<h2><strong>Arborio Rice Seeds</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 100 (3,6 g) seeds.</strong></span></h2> <p>Arborio rice is Italian short-grain rice. It is named after the town of Arborio, in the Po Valley, which is situated in the main region of Piedmont in Italy. Arborio is also grown in Arkansas, California, and Missouri in the United States.</p> <p>When cooked, the rounded grains are firm, and creamy and chewy compared to other rice, due to their higher amylopectin starch content. It has a starchy taste and blends well with other flavors.</p> <p>Arborio rice is often used to make risotto; other suitable varieties include Carnaroli, Maratelli, Baldo, and Vialone Nano. Arborio rice is also usually used for rice pudding.</p> <p>Arborio is a cultivar of the Japonica group of varieties of Oryza sativa.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 101 A (3.6g)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Semena Juka vláknitá (Yucca filamentosa)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 5 semen.</strong></span></h2> <b style="color: #202122; font-size: 14px;">Juka vláknitá</b><span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span> </span>(</span><i style="color: #202122; font-size: 14px;">Yucca filamentosa</i><span style="color: #202122; font-size: 14px;">) je<span> </span></span>druh<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span> </span>rostlin, bylin z<span> </span></span>čeledi<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span> </span></span>chřestovité<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span> </span>(</span><i style="color: #202122; font-size: 14px;">Asparagaceae</i><span style="color: #202122; font-size: 14px;">). Původní výskyt druhu je znám z jihovýchodu USA. V České republice je juka vláknitá pěstována jako<span> </span></span>okrasná rostlina<span style="color: #202122; font-size: 14px;">.</span><br />Obvykle bez kmene je to multisuckering s hlavami 75 cm (30 palců) dlouhými, vláknitými, modrozelenými, strapatými listy. Y. filamentosa se snadno odlišuje od ostatních druhů yucky bílými vlákny podél okrajů listů. Na začátku léta květní stonky až 3 m vysoké medvědí masy převislých krémových květů. Jsou opylovány yuckou můrou Tegeticula yuccasella. Jiné druhy můr, jako je Tegeticula intermedia, také používají tuto juku jako hostitelskou rostlinu pro kladení vajíček.<br /><br />Použití<br /><br />Jakmile jsou semena odstraněna, mohou být plody vařeny a konzumovány. Velké okvětní lístky lze také jíst v salátech.<br /><br />Listy, stonky a kořeny této rostliny lze použít k omráčení ryb. Cherokee to použil k tomuto účelu.

CT 8 (5 S)

5/ 5

<div class="rte"> <h2 class="rte align_justify"><strong>Semena Šáchor jedlý (Cyperus esculentus)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 5 hlíz - semena.</strong></span></h2> <p><b style="color: #202122; font-size: 14px;">Šáchor jedlý</b><span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>(</span><i style="color: #202122; font-size: 14px;">Cyperus esculentus</i><span style="color: #202122; font-size: 14px;">) je<span>&nbsp;</span></span>jednoletá<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span></span>bylina<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span></span>trávovitého<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>vzrůstu, vysoká do půl metru, které pod zemí vyrůstají drobné jedlé<span>&nbsp;</span></span>hlízky<span style="color: #202122; font-size: 14px;">. Je prastarou<span>&nbsp;</span></span>kulturní rostlinou<span style="color: #202122; font-size: 14px;">, byla pěstována již ve<span>&nbsp;</span></span>starověkém Egyptě<span style="color: #202122; font-size: 14px;">. V&nbsp;</span>České republice<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>není<span>&nbsp;</span></span>původní druh<span style="color: #202122; font-size: 14px;">, do české přírody se dostal při snaze o&nbsp;jeho pěstování, ale ve zdejších klimatických podmínkách byly<span>&nbsp;</span></span>výnosy<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>slabé a od dalších pokusů se upustilo. Šáchor jedlý pochází ze<span>&nbsp;</span></span>subtropických<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>oblastí<span>&nbsp;</span></span>Přední Asie<span style="color: #202122; font-size: 14px;">,<span>&nbsp;</span></span>Afriky<span style="color: #202122; font-size: 14px;">, jižní<span>&nbsp;</span></span>Evropy<span style="color: #202122; font-size: 14px;"><span>&nbsp;</span>a také z&nbsp;</span>Ameriky<span style="color: #202122; font-size: 14px;">, kde se vyskytuje (vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí) na většině<span>&nbsp;</span></span>kontinentu<span style="color: #202122; font-size: 14px;">.</span></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Ekologie">Ekologie</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Rostlina upřednostňuje stanoviště s&nbsp;vlhkou nebo mokrou půdu která je kyprá, výživná, propustná a má hodnotu<span>&nbsp;</span>pH<span>&nbsp;</span>v&nbsp;toleranci 5&nbsp;až&nbsp;7. Potřebuje plné slunce, nevalně poroste ve stínu. Nadzemní část rostliny zmrzne i při slabém mrazu, hlízky v&nbsp;půdě, v&nbsp;závislosti jak jsou hluboko, snesou teplotu vzduchu -6&nbsp;až -10&nbsp;°C. S&nbsp;koncem vegetační sezony nadzemní část usychá a hlízky v&nbsp;podzemí se dostávají do<span>&nbsp;</span>dormantního<span>&nbsp;</span>stavu.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Rostlina vyrůstá z&nbsp;drobné hlízky, která se počátkem vegetační sezony vyvine do stonkové<span>&nbsp;</span>hlízy, ztlustlého<span>&nbsp;</span>oddenku, z&nbsp;něhož pod zemí rostou až 20&nbsp;cm dlouhé křehké výběžky (stolony). Na jejich koncích vyrůstají tmavě hnědé, kulovité, vejcovité nebo soudečkovité hlízky, které jsou velké 15&nbsp;až 20&nbsp;mm, váží asi 2,5&nbsp;g a vyskytují se nejčastěji v&nbsp;hloubce 15&nbsp;cm a nejhlouběji až ve 45&nbsp;cm. Oddenek s&nbsp;větvícími se výběžky nemá životaschopné<span>&nbsp;</span>pupeny<span>&nbsp;</span>a na konci sezony zaniká, v&nbsp;půdě přežívají pouze čerstvé hlízky. Ve dnech s&nbsp;fotoperiodou<span>&nbsp;</span>nad 14&nbsp;hodin hlavně přirůstá ztlustlý oddenek a jeho výběžky, ve dnech s&nbsp;kratší periodou je podporována tvorba hlízek a vyrůstá<span>&nbsp;</span>květenství. Vznik hlízek (vegetativní rozmnožování) také podporuje dostatek vlhkosti v&nbsp;půdě, tvorbu semen (pohlavní rozmnožování) naopak sucho.<sup id="cite_ref-ziva_2-1" class="reference">[2]</sup><sup id="cite_ref-cabi_5-0" class="reference">[5]</sup></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Popis">Popis</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Jednoletá rostlina<span>&nbsp;</span>obnovující se na stejném místě po více let. Má přímou, nevětvenou, světle zelenou<span>&nbsp;</span>lodyhu<span>&nbsp;</span>vysokou 20&nbsp;až 50&nbsp;cm, někdy až 80&nbsp;cm. Lodyha je na bázi pod povrchem půdy vydutá do stonkové<span>&nbsp;</span>hlízy, výše je přímá, trojhranná a tlustá do 3&nbsp;mm. Je ve třech řadách porostlá střídavě vyrůstajícími<span>&nbsp;</span>listy, jež jsou jednoduché a čárkovité; bývají dlouhé přibližně jako lodyha a široké jen do 5&nbsp;mm. Listy jsou žlutozelené, lysé, kýlovité, mají výraznou střední<span>&nbsp;</span>žilku, jsou mírně stočené a okraje<span>&nbsp;</span>pochev, ze kterých vyrůstají, jsou rovné nebo zvlněné.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Na vrcholu lodyhy se vytváří světle žluté až žlutohnědé<span>&nbsp;</span>květenství, a to<span>&nbsp;</span>kružel<span>&nbsp;</span>klásků, které někdy bývá nepřesně považováno za jednoduchý nebo složený<span>&nbsp;</span>okolík. Pod květenstvím roste vodorovně nebo šikmo vzhůru tři až šest úzkých<span>&nbsp;</span>zákrovních<span>&nbsp;</span>listenů<span>&nbsp;</span>dlouhých 5&nbsp;až 15&nbsp;cm. Květenství je tvořeno čtyřmi až deseti nestejnými, 1&nbsp;až 8&nbsp;cm dlouhými větvičkami, přičemž na každé z&nbsp;nich je ve dvou řadách šest až osm tenkých vícekvětých<span>&nbsp;</span>klásků. V&nbsp;klásku vyrůstají ve žlutých<span>&nbsp;</span>plevách<span>&nbsp;</span>zploštěné, zelené,<span>&nbsp;</span>oboupohlavné<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>bezobalné<span>&nbsp;</span>kvítky. Každý má tři<span>&nbsp;</span>tyčinky<span>&nbsp;</span>s&nbsp;prašníky<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>semeník<span>&nbsp;</span>zakončený<span>&nbsp;</span>čnělkou<span>&nbsp;</span>se třemi huňatými<span>&nbsp;</span>bliznami.<span>&nbsp;</span>Opylení<span>&nbsp;</span>kvítků zajišťuje vítr.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Plodem<span>&nbsp;</span>je přisedlá, eliptická, trojhranná, šedohnědá, lesklá<span>&nbsp;</span>nažka<span>&nbsp;</span>(semeno), dlouhá asi 1,5&nbsp;mm. Za příznivých pěstitelských podmínek rostlina vyprodukuje velké množství klíčivých nažek, v&nbsp;evropských podmínkách vykvete jen zřídka.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Hlízky se sklízejí na podzim, pro konzumaci se suší, pro výsadbu naopak ukládají do vlhkého písku. Rostou od původní rostliny do vzdálenosti 30&nbsp;až 100&nbsp;cm a v&nbsp;hloubce až 45&nbsp;cm, proto se na polích vyorávají podobně jako brambory. Na jaře po vysazení vyklíčí za dva až šest týdnů v&nbsp;závislosti na vlhkosti a teplotě, minimální teplota, při níž klíčí, je 18&nbsp;°C.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Důležitým prostředkem pro rozšíření šáchoru jedlého je také<span>&nbsp;</span>osivo. Semena uskladněná v&nbsp;suchu jsou dlouze<span>&nbsp;</span>dormantní, ale při vlhkém skladování při teplotě okolo 10 °C klíčivost ztrácejí. Při teplotě 20 °C z hloubky do 1,5 cm rychle vyklíčí, při větší hloubce, například 2,5 cm, klíčí znatelně pomaleji; střídání teploty mezi 20 a 30 °C klíčení urychluje.<sup id="cite_ref-north_6-0" class="reference"></sup></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span id="V.C3.BDznam"></span><span class="mw-headline" id="Význam">Význam</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Šáchor jedlý se pěstuje pro hlízky, které se po oloupání jedí syrové nebo pražené, vařené i pečené. Mají mandlovou chuť a používají na ochucení pečiva nebo jiných sladkostí. Bývají součástí alkoholického nápoje šerbet. Obsahují asi 20&nbsp;% oleje, 40&nbsp;% sacharidů, dobře stravitelné bílkoviny a mnoho minerálů (vápník, hořčík, železo, měď, zinek,mangan, fosfor). Lisuje se z&nbsp;nich olej, který je přirovnáván k&nbsp;olivovému. Hlízky jsou známé také pod jmény zemní mandle, čufa nebo gomi. V&nbsp;asijské medicíně, hlavně v&nbsp;ájurvédské, jsou jim připisovány mnohé léčebné účinky.<sup id="cite_ref-ziva_2-3" class="reference"></sup><sup id="cite_ref-pfaf_8-0" class="reference"></sup></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Invaze">Invaze</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Rostlina má potenciál z&nbsp;jedné hlízky zapomenuté v&nbsp;půdě vytvořit hustou<span>&nbsp;</span>kolonií<span>&nbsp;</span>až 1&nbsp;m² velkou, která při soutěži o&nbsp;světlo, vodu a živiny může podstatně snížit výnos pěstovaných plodin. Hlízky mohou být snadno rozneseny zemědělskou činností spojenou s&nbsp;pohybem půdy a semena rozptýlena větrem či vodou. Ačkoliv je šáchor jedlý v&nbsp;tropech často přítomný, nejproblematičtějším plevelem je v&nbsp;subtropech, kde v&nbsp;důsledku déletrvajícího období s&nbsp;dlouhou fotoperiodou mu více přirůstají oddenkové výběžky. Rostliny se pak intenzivněji rozšiřují, vytváří rozlehlejší trsy a hlízky mívají umístěné hlouběji. Škodí jako<span>&nbsp;</span>plevel<span>&nbsp;</span>hlavně v&nbsp;cukrové třtině, kukuřici, bavlně, sóji, bramborách, obilovinách, podzemnici olejné i cukrové řepě.<br><br><strong>Sowing &amp; cultivation</strong><br>Indoor pre-culture (seedling stage): MarchApril<br>Sowing time outdoors: May<br>Sowing depth: 1 – 3 cm<br>Best germination temperature : 15 °C<br>Germination time in days: 14 – 21<br>Planting distance: 30 x 30 Pcs.<br>Main harvest: October November December<br><br>Tubers are planted outdoors in mid-May (let them soak for several hours in water before planting).&nbsp;<br><br>They may also prefer pot culture since they need plenty of heat to wake up from hibernation!&nbsp;<br><br>The tubers allegedly tolerate frost down to -15 °C.&nbsp;<br>Normally though, they are overwintered indoors.</p> </div>

PS 6

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2><strong>Rosemary Seeds (Rosmarinus officinalis)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 10 seeds.</strong></span></h2> <div>Rosmarinus officinalis, commonly known as rosemary, is a woody, perennial herb with fragrant, evergreen, needle-like leaves and white, pink, purple, or blue flowers, native to the Mediterranean region. It is a member of the mint family Lamiaceae, which includes many other herbs. The name "rosemary" derives from the Latin for "dew" (ros) and "sea" (marinus), or "dew of the sea", because in many locations, it needs no water other than the humidity carried by the sea breeze to live. The plant is also sometimes called anthos, from the ancient Greek word ἄνθος, meaning "flower".</div> <div>Rosemary is used as a decorative plant in gardens and has many culinary and medical uses. The plant is said to improve the memory. The leaves are used to flavor various foods, such as stuffings and roast meats.</div> <div><strong>Taxonomy</strong></div> <div>Rosmarinus officinalis is one of 2-4 species in the genus Rosmarinus'.[4] The other species most often recognized is the closely related, Rosmarinus eriocalyx, of the Maghreb of Africa and Iberia. The genus was named by the 18th-century naturalist and founding taxonomist Carolus Linnaeus.</div> <div><strong>Description</strong></div> <p>Rosemary is an aromatic evergreen shrub that has leaves similar to hemlock needles. The leaves are used as a flavoring in foods such as stuffings and roast lamb, pork, chicken and turkey. It is native to the Mediterranean and Asia, but is reasonably hardy in cool climates. It can withstand droughts, surviving a severe lack of water for lengthy periods.[5] Forms range from upright to trailing; the upright forms can reach 1.5 m (5 ft) tall, rarely 2 m (6 ft 7 in). The leaves are evergreen, 2–4 cm (0.8–1.6 in) long and 2–5 mm broad, green above, and white below, with dense, short, woolly hair. The plant flowers in spring and summer in temperate climates, but the plants can be in constant bloom in warm climates; flowers are white, pink, purple or deep blue.</p> <div><strong>Mythology</strong></div> <div>According to legend, it was draped around the Greek goddess Aphrodite when she rose from the sea, born of Ouranos's semen. The Virgin Mary is said to have spread her blue cloak over a white-blossomed rosemary bush when she was resting, and the flowers turned blue. The shrub then became known as the 'Rose of Mary'.</div> <div><strong>Usage</strong></div> <div><strong><span style="font-size: 11px; line-height: 1.5em;">Cultivation</span></strong></div> <div>Since it is attractive and drought tolerant, rosemary is used as an ornamental plant in gardens and for xeriscape landscaping, especially in regions of Mediterranean climate. It is considered easy to grow and pest-resistant. Rosemary can grow quite large and retain attractiveness for many years, can be pruned into formal shapes and low hedges, and has been used for topiary. It is easily grown in pots. The groundcover cultivars spread widely, with a dense and durable texture.</div> <div>Rosemary grows on friable loam soil with good drainage in an open, sunny position. It will not withstand waterlogging and some varieties are susceptible to frost. It grows best in neutral to alkaline conditions (pH 7–7.8) with average fertility. It can be propagated from an existing plant by clipping a shoot (from a soft new growth) 10–15 cm (4–6 in) long, stripping a few leaves from the bottom, and planting it directly into soil.</div> <div><strong>Culinary use</strong></div> <div>The leaves, both fresh and dried, are used in traditional Mediterranean cuisine. They have a bitter, astringent taste and are highly aromatic, which complements a wide variety of foods. A tisane can be made from the leaves. When burnt, they give off a mustard-like smell and a smell similar to burning wood, which can be used to flavor foods while barbecuing. Rosemary is high in iron, calcium and vitamin B6, 317 mg, 6.65 mg and 0.336 mg per 100 g, respectively. Rosemary extract has been shown to improve the shelf life and heat stability of omega 3-rich oils, which are prone to rancidity.</div> <div><strong>Fragrance</strong></div> <div> <div>Rosemary oil is used for purposes of fragrant bodily perfumes or to emit an aroma into a room. It is also burnt as incense, and used in shampoos and cleaning products.</div> <div><strong>Traditional medicine</strong></div> <div>Hungary water was first prepared for the Queen of Hungary Elisabeth of Poland to " ... renovate vitality of paralyzed limbs ... " and to treat gout. It was used externally and prepared by mixing fresh rosemary tops into spirits of wine. Don Quixote (Part One, Chapter XVII) mixes it in his recipe of the miraculous balm of Fierabras.</div> <div>Rosemary has a very old reputation for improving memory and has been used as a symbol for remembrance during weddings, war commemorations and funerals in Europe and Australia. Mourners would throw it into graves as a symbol of remembrance for the dead. In Shakespeare's Hamlet, Ophelia says, "There's rosemary, that's for remembrance." (Hamlet, iv. 5.) A modern study lends some credence to this reputation. When the smell of rosemary was pumped into cubicles where people were working, they showed improved memory, though with slower recall.</div> <div>Rosemary contains a number of potentially biologically active compounds, including antioxidants carnosic acid and rosmarinic acid. Other chemical compounds include camphor, caffeic acid, ursolic acid, betulinic acid, rosmaridiphenol and rosmanol. Rosemary antioxidants levels are closely related to soil moisture content.</div> <div><strong>Folklore and customs</strong></div> <div>In the Middle Ages, rosemary was associated with wedding ceremonies. The bride would wear a rosemary headpiece and the groom and wedding guests would all wear a sprig of rosemary, and from this association with weddings, rosemary evolved into a love charm. Newlywed couples would plant a branch of rosemary on their wedding day. If the branch grew, it was a good omen for the union and family. In ‘A Modern Herbal’, Mrs Grieves says, “A rosemary branch, richly gilded and tied with silken ribands of all colours, was also presented to wedding guests, as a symbol of love and loyalty.” If a young person would tap another with a rosemary sprig and if the sprig contained an open flower, it was said that the couple would fall in love.</div> <div>Rosemary was used as a divinatory herb. Several herbs were grown in pots and assigned the name of a potential lover. They were left to grow and the plant that grew the strongest and fastest gave the answer. Rosemary was stuffed into poppets (cloth dolls) to attract a lover or attract curative vibrations for illness. It was believed that placing a sprig of rosemary under a pillow before sleep would repel nightmares, and if placed outside the home it would repel witches. Somehow, the use of rosemary in the garden to repel witches turned into signification that the woman ruled the household in homes and gardens where rosemary grew abundantly. By the 16th century, men were known to rip up rosemary bushes to show that they, not their wives, ruled the roost.</div> <div>In Australia, sprigs of rosemary are worn on ANZAC Day and sometimes Remembrance Day to signify remembrance; the herb grows wild on the Gallipoli Peninsula. <table style="width: 500px;" cellspacing="0" cellpadding="0" border="1"> <tbody> <tr> <td colspan="2" valign="top" width="100%"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Sowing Instructions</strong></span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Propagation:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">Seeds</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Pretreat:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">0</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Stratification:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">0</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Sowing Time:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">all year round</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Sowing Depth:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">1 cm</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Sowing Mix:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">Coir or sowing mix + sand or perlite</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Germination temperature:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">20-22 ° C</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Location:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">bright + keep constantly moist not wet</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Germination Time:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">21 – 35 days</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> <p align="center"><span style="color: #008000;"><strong>Watering:</strong></span></p> </td> <td valign="top"> <p align="center"><span style="color: #008000;">Water regularly during the growing season</span></p> </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"><span style="color: #008000;"> </span></td> <td valign="top"> <p align="center"><br /><span style="color: #008000;"> <em>Copyright © 2012 Seeds Gallery - Saatgut Galerie - Galerija semena. </em><em>All Rights Reserved.</em></span></p> </td> </tr> </tbody> </table> </div> </div> </body> </html>

MHS 25 (10 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena Čirok dvoubarevný (Sorghum bicolor)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balíček 10 semen.</strong></span></h2> <p><b>Čirok dvoubarevný</b><span>&nbsp;</span>(<i>Sorghum bicolor</i>; syn.<span>&nbsp;</span><i>Sorghum vulgare</i>) je nejrozšířenější druh<span>&nbsp;</span>čiroku<span>&nbsp;</span>pěstovaný celosvětově.</p> <h2><span class="mw-headline" id="Čirok_zrnový">Čirok zrnový</span></h2> <p>Je pěstován pro zrno, ze kterého se vyrábí mouka. Řadí se k tzv. „malozrným obilninám“. Podle tvaru<span>&nbsp;</span>květenství<span>&nbsp;</span>a zrna se rozlišuje pět skupin. Všechny pochází z Afriky. Patří sem:</p> <ul> <li>skupina Kafir</li> <li>skupina Bicolor</li> <li>skupina Durra</li> <li>skupina Guinea</li> <li>skupina Caudatum</li> </ul> <h2><span id=".C4.8Cirok_cukrov.C3.BD"></span><span class="mw-headline" id="Čirok_cukrový">Čirok cukrový</span></h2> <p>Pěstuje se v subtropech jako zdroj<span>&nbsp;</span>sacharidů<span>&nbsp;</span>(zejména<span>&nbsp;</span>monosacharidů), ze kterých se vyrábí cukr. Tyto sacharidy se získávají ze<span>&nbsp;</span>stébel. Zbylá<span>&nbsp;</span>biomasa<span>&nbsp;</span>se zkrmuje zvířatům.</p> <h2><span id=".C4.8Cirok_technick.C3.BD"></span><span class="mw-headline" id="Čirok_technický">Čirok technický</span></h2> <p><b>Čirok technický</b>, někdy též nazývaný „<b>metlový</b>“, se pěstuje zejména pro pevné laty, ze kterých se vyrábějí košťata a kartáče. Zrno se používá ke krmným účelům jako vedlejší produkt.</p> <h2><span id=".C4.8Cirok_s.C3.BAd.C3.A1nsk.C3.BD"></span><span class="mw-headline" id="Čirok_súdánský">Čirok súdánský</span></h2> <p>Tzv. súdánská tráva. Pěstuje se hlavně v Africe, kde se využívá jako krmivo pro zvířata (zelená píce).</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 74 (10 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena Pšenice špalda (Triticum spelta)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 30 (1g) semen. </strong></span></h2> <p><strong>Pšenice špalda</strong>, běžně pouze <strong>špalda</strong> (<em>Triticum spelta</em>, zastarale <em>samopše</em><sup id="cite_ref-1">[1]</sup>) je druh rozpadavé pšenice. Byla pěstována v Evropě již před 8000 lety, pěstovali ji Egypťané, Keltové i Germáni. Později ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosy.</p> <div> <div><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg/220px-2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg" decoding="async" width="220" height="165" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg/330px-2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg/440px-2009-06-20_Silvolde_02_dinkel.jpg 2x" data-file-width="2720" data-file-height="2041" style="border-width: 1px; border-image-width: initial;" /> <div> <div></div> Špalda loupaná a neloupaná</div> </div> </div> <p>V současnosti je špalda považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice, s vyšším podílem minerálních látek a bílkovin. Vzhledem ke své minimální reakci na hnojení umělými hnojivy, značné odolnosti proti škůdcům, chorobám a nepřízni počasí je vhodnou a často využívanou plodinou v ekologickém (bio- / organickém) zemědělství. Známé je např. jídlo tzv. <em>špaldoto</em>, připravené podobně jako rizoto. Ze špaldy se také vyrábí kávovina jako náhražka kávy. Ve Švýcarsku se používá jako sladová přísada (pivo <span title="němčina"><em>Dinkel Einsiedler bier</em></span>).</p> <h2><span id="Zdravotní_účinky_špaldy">Zdravotní účinky špaldy</span></h2> <p>Sv. Hildegarda z Bingenu údajně jednou řekla: „Kdyby už člověk nemohl nic jíst a nic mu nepomáhalo, špalda jej postaví na nohy.“<sup id="cite_ref-Špalda_2-0">[2]</sup> Moderní medicína špaldě připisuje pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému.^{[<span title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení">zdroj?</span>]} Zároveň je špalda lehce stravitelná a má mnohem nižší toxicitu pro alergické jedince.^{[<span title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení">zdroj?</span>]} Proto ji mohou lidé s alergií na pšenici použít jako náhradu pšenice. ^{[<span title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení">zdroj?</span>]} Nesmíme ovšem zaměnit alergii na pšenici s celiakií. Špalda není bezlepková, není tedy vhodná pro bezlepkovou dietu.<sup id="cite_ref-Špalda_2-1">[2]</sup></p> <h2><span id="Dal.C5.A1.C3.AD_v.C3.BDrobky_ze_.C5.A1paldy"></span><span id="Další_výrobky_ze_špaldy">Další výrobky ze špaldy</span></h2> <p>Ze špaldy se praží špaldová káva, která je bez kofeinu a svou jemnou chutí a vůní uspokojí i náročné gurmány.<sup id="cite_ref-Špalda_2-2">[2]</sup> Jsou využívána i zelená zrna zvaná <em>grünkern</em>, jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Z této rostliny lze zužitkovat i „odpad“.<sup id="cite_ref-Špalda_2-3">[2]</sup> Slupky (pluchy) z jejího obilného zrna jsou totiž využívány jako plnidlo do polštářů nebo slamníků. Pluchy jsou lehké a přizpůsobí se tvaru těla. Také špaldovou slámu můžeme využít k výrobě došků – původní střešní krytiny.</p>

MHS 89 (1 g)